Čvn 162012
 

Bez černý - zralé bobuleKlasický černý bez patří mezi nejstarší léčivé rostliny, které člověk zná. Od pradávných dob je využíván jak jeho intensivně vonící květ, tak i černé bobulky. Recepty využívající tento keř byly většinou spojeny s léčbou nachlazení a podobných nemocí, ale nejenom.

Plody z černého bezu obsahuje hezké množství vitamínů a to například A, B1, B2 či C. Kromě toho jsou v nich antioxidanty, vápník, železo, soda, silice či organické kyseliny. Jeho květy zase jsou naplněny flavonoidy, silicemi, minerály, saponiny či tříslovinami. Jak květy tak plody jsou již tisíciletí využívány v domácích lékárnách, protože dokážou vyvolat pocení, mají močopudné účinky a obecně působí blahodárně ne náš organismus – věda dokazuje, že to díky jejich schopnosti očistit tělo od toxických látek. U bobulí jsou navíc ještě vlastnosti analgetické a pomáhají při problémech s trávením. Květ zase pro změnu působí protizánětlivě. V lidovém léčitelství se dříve také dosti často používala kůra, dnes se od toho ustupuje. Připisovala se ji schopnost urychlení hubnutí.

Vnitřní využití bezu je převážně v případech různých nachlazení a také u nemocí, kde vystupuje horečka. Pro své močopudné účinky bývá doporučován při problémech s močovou soustavou. Po plodech se občas sahá při zácpách a jejich analgetické schopnosti bývají využívány například při bolestech zubů a různých migrénách. Vnější využití černého bezu spočívá v používání nálevů, které pomáhají při zánětech spojivek, slunečních spáleninách a nebo také při péči o mastnější a smíšenou pleť.

Různé recepty z černého bezu (pozor, syrové plody nejíme a používáme jen ty dobře uzrálé – obsahují sambunigrin, který se zráním, sušením a tepelným zpracováním rozkládá)

1. nálev z květů vytvoříme tak, že lžíci sušené drogy zalijeme sklenkou vroucí vody a necháme stát pod pokličkou čtvrt hodiny. Přecezenou tekutinu můžeme pít třikrát denně po třetince skleničky.
2. sirup z bezových květů neboli bezinkový sirup se zase dělá tak, že deset až patnáct hezkých čistých květů bez mšic zalijeme litrem vroucí vody a odložíme je na dva dny. Po uplynutí této doby k přecezené tekutině přidáme šťávu z jednoho hezkého citronu a jeden kilogram cukru, který ohřívajíce rozmícháme, ale neuvádíme tekutinu do varu. Horký bezinkový sirup naléváme do čistých sklenic či láhve a zavíčkujeme.
3. recept na sirup z plodů bezu také není příliš náročný. Jeden kilogram ovoce zalijeme sklenicí vody, přidáme půl kilogramu cukru a na malém plameni vaříme dvacet minut tak, aby nám tekutina nebublala. Před přelitím do čisté lahve samozřejmě sirup přecedíme.
4. z plodů můžeme vytvořit i odvar tak, že lžíci sušených bobulek zalijeme vroucí vodou a vaříme čtvrt hodiny. Po přecezení pijeme dvakrát denně půl skleničky.
5. dříve používaný odvar z kůry (dnes není doporučovaný z důvodů jedovatých látek, které kůra bezu obsahuje) se vyráběl tak, že se lžíce sušené kůry vařila tak dlouho, dokud se neodpařila polovina tekutiny.