Srp 292014
 

Bezinkový sirup ze zralých bobulí bezuPod názvem bezinkový sirup si většina lidí představí zlatavou lahůdku, kterou na konci jara vyrábíme z květů  bezu černého. Ale existuje i varianta vařená o tři měsíce později, kterou se připravuje ze zralých plodů tohoto keře. Sirup z bobulí je nejen lahodný, ale hlavně v sobě skrývá velkou léčivou sílu.

Plody černého bezu obsahují velké množství vitamínů A a C, kromě toho v nich  najdeme třísloviny, pektiny, ovocné kyseliny, vápník, draslík, sodík, železo a další minerály. Mají močopudné účinky, podporují pocení, působí i jako slabé anestetikum – tradičně se bezinkové sirupy doporučují jaké lék při nachlazení a kašli.  V lidové medicíně je využití bobulí bezu ještě širší. Odvary, čaje či sirupy z nich se podávaly při žaludečních potížích, migrénách, revmatu, kožních problémech a také byly součástí různých očistných kúr, které dneska označujeme obecným termínem detoxikace. Plody bychom neměli konzumovat syrové, protože mohou vyvolat žaludeční potíže. To je mimochodem i důvod, proč se lidé trošku bobulí bojí a nejsou tak oblíbené jako květy. Jenže sirup se zpracovává tepelně, takže o syrových bobulích nemůže být řeč.

No a nyní se už podívejme na recept. Bude spíše obecný, protože naši předkové také nepřistupovali k mnoha obyčejným věcem s lékárnickou vahou, ale vše dělali podle cviku a od oka. Nasbíráme si přibližně čtvrtinu klasické igelitové tašky plodů (tohle odhadne každý, přesnou váhu na procházce neurčíme) – stříháme nůžkami celé soukvětí, otrhávat jednotlivé bobule nemá smysl. Doma „úlovek“ opláchneme, abychom ho zbavili prachu a případných nežádoucích návštěvníků ze zvířecí říše, a pak plody otrháme. Nejjednodušší je to dělat obyčejnou vidličkou, ty malinké zbytky stopek, které u některých bobulí zůstanou, vůbec nevadí. Čisté plody zalijeme vodou tak, aby byly přikryté – odhadem u tohoto množství to bude něco kolem litru tekutiny a všechno promícháme se sáčkem kyseliny citronové (dvacetigramovým)*. Když přitom „náhodou“ pár bobulí rozmáčkneme, nevadí to, spíše naopak. Nádobu odložíme na den a půl a potom obsah opatrně rozmixujeme, přes síto přelijeme a ještě plody propasírujeme, abychom z nich dostali co nejvíc účinné šťávy. Kdo chce dokonale čistý sirup, tak ještě jednou všechno přelije přes gázu. Nyní už jen stačí uvést šťávu do varu s cukrem – dává se přibližně kilo cukru na litr tekutiny (ale lze sladit i trochu méně, přibližně v poměru jedna ku čtyřem pětinám) a po minutce dvou vaření hotový sirup z bobulí rozlijeme do vyvařených sklenic, zavíčkujeme, otočíme a po vychladnutí uskladníme. Podáváme při kašli či nachlazení a nebo jen tak jako nápoj na zvýšení imunity.

* kyseliny citronové se nikdo bát nemusí, používaly ji už naše praprababičky (ve velkém se vyrábí od devatenáctého století). Kdo chce ale bezinkový sirup bez ní, může použít šťávu vymačkanou z několika citronů.