Lis 202013
 

Skákání na trampolíně většina dětí miluje. Ale jak to už bývá, nejoblíbenější dětské zábavy znamenají i zvýšené bezpečnostní riziko. Proto by rodič, který dětem toto sportovní náčiní (nebo buďme upřímní, hračku) pořídil, měl znát hlavní zásady bezpečnosti, které při skákání na trampolíně musíme dodržovat.

1. pravidelně trampolínu kontrolujeme (nejlepší je to před každou větší zábavou) jestli není někde poškozená – může se jednat o protrženou ochrannou síť, poničenou pružinu či poškozený skákací materiál nebo ochranný lem.

2. skákání by mělo probíhat vždy pod dozorem nějaké zodpovědnější osoby. Nemusí to být rodič, stačí starší sourozenec, ale je to nutnost, protože nikdy nevíme, co může malé dítko napadnout.

3. na začátku hraní bychom měli dětem zopakovat, co se nemá na trampolíně dělat. Například u mrňousů jsou rozhodně nevhodná různá salta, skoky na hlavu atd. Na trampolínu se vchází bez bot a nevnáší se na ni jakékoliv předměty. Pokud si chtějí hrát s hračkami, nemusí přitom skákat.

4. hlídejme si počet dětí, které si souběžně skáčou na trampolíně. Ideální je, když si tam hraje jen jedno, ale to je často z pochopitelných důvodů nemožné. Přesto bychom měli dodržovat nějaký rozumný limit, počítáme přitom s dostatečným množstvím prostoru na hraní a také samozřejmě s nosností. Všem dětem vysvětlíme pravidla bezpečnosti a také je důsledně dodržujeme – každý kdo zlobí, by měl přinejmenším na chvíli jít pryč  a pokud se to opakuje, měl by dostat na čas zákaz.

5. okraj trampolíny není určen ke skákání.

6. ochranná síťka dokáže ideálně omezit různé hloupé nápady, jako skoky z něčeho na trampolínu či seskakování z ní na zem. Toto by děti rozhodně neměly zkoušet. Také by se neměly na ni plnou silou vrhat či schválně se na ni odrážet.

7. děti bychom měli naučit bezpečný způsob skákání, což znamená, že přistávat by měly na mírně pokrčených kolenech. Zajistí jim to výrazně větší stabilitu a také omezí rizika, která se mohou stát při špatně naplánovaném odrazu.