Pro 122013
 

Zdeněk Pohlreich je pro mnoho lidí velkou autoritou ve věcech týkajících se gastronomie. Rád a často o ní mluví, snaží se být co nejkontroverznější, jen aby se o něm hodně psalo. Jedním z jeho nejznámějších výroků je tvrzení, že svíčková prý není moderní, nehodí se k současnému životnímu stylu a za dvacet let vymizí.

Věštění budoucnosti je samozřejmě nesmysl, stejně tak se dá říci, že za dvacet let budou svíčkovou milovat lidé na celém světě a bude populárnější než pizza. Zajímavější je aspekt zdravosti či vhodnosti svíčkové v rámci dnešního životního stylu a jakési módy. Pro srovnání se téměř automaticky nabízí jedna z nejmódnějších omáček, kterou najdeme v mnoha celosvětově milovaných pokrmech neboli boloňská. A protože z úst pana Pohlreicha padlo ono tvrzení o jakési zastaralosti či nevhodnosti v rámci životního stylu, můžeme si pro příklad vzít recepty, které jsou s ním spojené (i když obě omáčky mají samozřejmě své variace a každý má tu svou jedinou skvělou recepturu).

Recept na „módní a moderní“ boloňskou omáčku * (či přesněji ono masové ragú) vyžaduje pět set gramů mletého hovězího, tři sta gramů mletého vepřového, dvě mrkve, jednu cibuli, plátek celeru, dvě konzervy loupaných rajčat, dva stroužky česneku, půl litru červeného vína, dvě deci hovězího vývaru, sto gramů parmezánu, půl deci olivového oleje, sůl a koření.

Recept na „archaickou a nevhodnou pro dnešní životní styl“ svíčkovou omáčku vyžaduje osm set gramů svíčkové, dvě stě gramů másla, jednu mrkev, velmi malý celer nebo plátek čili něco kolem dvou set gramů, jednu malou petržel, jednu větší cibuli, dvě deci smetany, trochu mléka, trochu mouky, cukr, sůl, koření (včetně octa, cukru a citronové šťávy).

To je překvapení, že? Asi každý holým okem vidí, že moderní a celosvětově milovaný „sosík“ se od archaického a nezajímavého vlastně nijak moc neliší. Jeden používá nejlibovější hovězí, druhý obecnou směs, ve které se nachází i výrazně tučnější vepřové. Použití malého kousku špeku, másla a cukru bohatě vyvažuje omastek z prasátka, olej, vývar a samozřejmě také parmezán. A dál je to přeci už jen o zelenině, kterou mají oba recepty podobné. Takže k jakýmkoliv výrokům samozvaných autorit bychom měli přistupovat s rozumem. Zvláště pokud sami ze sebe chtějí dělat obecné soudce lidského zdraví, vkusu či chutě.

http://fresh.iprima.cz/recepty/video-lasagne-bolognese-podle-pohlreicha

http://www.zdenekpohlreich.cz/soutezici/56

http://hobby.idnes.cz/pohlreich-pohrbiva-svickovou-dk0-/hobby-domov.aspx?c=A130205_144638_hobby-domov_bma – celý rozhovor s panem Pohlreichem, kde se znalec zdraví rozplývá nad italskou kuchyní plnou pizz a těstovin nebo tvrdí, že všichni sní o řecké kuchyni (proč je teda na celém světě tak sto či tisícinásobně méně restaurací s musakou než pizzerií o hamburger barech ani nemluvě). A pak prohlašuje, že po české kuchyni by strašně rychle tloustl…. Ano tloustl, pokud by jedl kvanta jídla, nehýbal se a přecpával se jen masem. Ale naše tradiční kuchyně je velmi pestrá, navíc si asi různí Pohlreichové neuvědomují, že na jídelníčku našich předků maso bylo jen jednou za čas, nikoliv denně. A tohoto přístupu  se spolu s nákupem kvalitních surovin  držme. 

http://www.tribecarestaurant.ch/cz/menu/ – ve své švýcarské restauraci pan Pohlreich zahraničním hostům nabízí „nezajímavou“ českou kuchyni … i s „nemoderní“ svíčkovou.