Srp 042012
 

Hrušky jsou ovoce, které bylo na území Evropy známé a pravděpodobně i velmi oblíbené již tisíce let. Sušené plody byly nalezeny při vykopávkách sídel z doby bronzové ve středu a jihu Evropy. Nadšené využití tohoto ovoce dokládají i zápisky antických autorů (viz Homér a Odyssea) a Julius Caesar byl pěstitelem hrušní, dokonce se díky němu dostaly i na britské ostrovy.

Hrušek je opravdu spousta druhů, takže některé věci se budou podle odrůdy mírně lišit. Ale obecně lze říci, že průměrná hruška má něco kolem sedmdesáti kalorií – na sto gramů ovoce je osmdesát pět gramů vody. Z minerálů v ní najdeme nejvíce draslíku (130 mg/100 g), ale také jsou zde nezanedbatelná množství vápníku, hořčíku, fosforu, železa, mědi a jódu. Hrušky obsahují kyselinu jablečnou a kyselinu citronovou, sacharidy, vlákninu, pektin a silice. Z vitamínů je nutno zmínit A, B1, B2, B3, B6 a C (7 mg/100 g). Zralejší ovoce má menší množství ovocných kyselin a pektinu, ale větší obsah sacharidů.

Již první evropské lékařské knihy zmiňovaly pozitivní zdravotní účinky hrušek. Informace o nich najdeme v Galénovi a tím pádem i u středověkých autorů, pro které byla antika velmi významným zdrojem znalostí. Řecký vědec je doporučoval při horečkách a po pečlivějším bádání ve středověku, Matthioli rozšířil doporučení i na problémy s trávením a různé otravy. Kdysi se tradovalo, že hrušky patří mezi hůře stravitelné ovoce, ale moderní věda tuto teorii vyloučila, co více, staly se také častou součástí různých příkrmů pro malé děti (i když ne ty úplně nejmenší, protože stále je to mírný alergen).

Časem i vědou ověřené zdravotní účinky jsou četné. Hrušky jsou dobré na trávení a mohou omezit i vznik zácpy. I když tady dost záleží od odrůdy. Ty šťavnatější a sladší mohou ve větším množství dokonce vyvolat průjem, ty tvrdší, kyselejší nás naopak při řídké stolici dokážou zachránit. Toto ovoce bychom měli jíst při problémech s ledvinovými kameny, při zánětech močových cest a při prostatě. Také se doporučuje pro osoby ohrožené osteoporózou nebo pro ty, kteří mají potíže se štítnou žlázou.  Ze sušených plodů můžeme udělat léčivé kompoty, které nejenže skvěle hasí žízeň, ale také pomáhají snižovat horečku a uklidňují zánětlivé stavy trávicího systému. Hrušková šťáva snižuje tlak. Jde využít i při léčení vnějším. Čerstvé slupky se tradičně přikládaly na různá větší zranění, která se hůře hojila a nebo na vředy a nežity. Do silného hruškového nálevu můžeme namočit gázu a využít ji poté jako obklad na hlavu či čelo při nepříjemných migrénách.

Pozitivní zdravotní účinky nejsou jediné, co hruška může nabídnout. Jak naznačuje i nadpis článku, mohou prospět i kráse. Nejčastěji se používá výtažek z hrušky. Přidává se ho do různých kosmetik, protože má vyhlazující a regenerační účinky. Zvlhčuje pokožku a navrací ji přirozenou barvu a svěžest. Zpomaluje také stárnutí a chrání před ultrafialovými paprsky. Občas se využívá i u prostředků, které omezují různá kožní onemocnění, včetně akné. No a výtažek také můžeme najít v některých šamponech, protože díky němu jsou vlasy později pružnější a také se zmenší problémy s roztřepenými konečky. V domácích podmínkách si můžeme připravit jednoduchou hruškovou pleťovou masku, která je velmi dobrá na suchou pleť. Stačí nastrouhat jednu čerstvou hrušku i se slupkou, přidat několik kapek olivového oleje a lžičku medu a vzniklou směs nanést na tvář, kde ji necháme působit dvacet minut. Také si můžeme vytvořit domácí hruškovo-okurkovou pleťovou vodu. Smícháme půl litru čerstvé hruškové šťávy se stejným množstvím šťávy okurkové. Přidáme čtvrt litru lihu, promícháme a odložíme na celý den na chladné a studené místo. Poté promíchanou tekutinu nalijeme do lahve z tmavého skla a používáme ji při ošetřování mastné pleti. Má stahující účinky.