Bře 142014
 

Obranyschopnost organismu malého dítěte je velmi nízká. Proto bychom ho měli co nejvíce chránit před různými smrkajícími a kašlajícími bacilonosiči. Izolovat ho od cizích nemocných lidí není velký problém, jenže co dělat v situaci, kdy nakažlivou chorobu do blízkosti miminka zavleče nějaký člen rodiny?

1. pokud doma máme nemocného, k dítěti se chováme normálně. Někteří rodiče ho preventivně nabalují do více vrstev oblečení nebo schovávají pod peřinou. Jenže nic z toho miminko nechrání před bacily, dokonce přehříváním můžeme způsobit mnohem více škody než užitku. Správnou teplotu kontrolujeme na krčku, pokud je zpocený, ubereme trochu z oblečků či dek.

2. nemocný člověk by měl pokud možno ležet (v ideálním případě co nejdál od miminka). Pokud je neposedný a pobíhá po celém bytě, tak jen roznáší bacily a zvyšuje riziko nakažení dítěte.

3. pokud nemoc doprovází silná rýma, měli bychom domácnost vybavit větší zásobou jednorázových papírových kapesníků. I milovníci látkových by v situaci, kdy je doma malé dítě, měli na chvíli změnit své zvyky. Po každém vysmrkání okamžitě kapesníky likvidujeme.

4. při kašli vždy zakrýváme ústa dlaní. Z hlediska etikety by to měl být hřbet ruky, ale doma je to celkem jedno, protože ihned po zakašlání bychom si měli jít pořádně umýt ruce mýdlem. Na dobu nemoci není špatné používat nějaké antibakteriální, pokud se nám do něj nechce investovat, tak alespoň pořiďme domů to tekuté.

5. v žádném případě by nemocný (ve většině případů jde o maminku) neměl olizovat dítěti dudlík spadlý na zem nebo ochutnávat z jeho lahve či ve starším věku mu olizovat lžičku či vidličku a nebo foukat na příliš horké jídlo nebo nápoj. Obecně by bylo dobré, kdyby se nemocný stravoval v jiné místnosti než dítě a měl své příbory, skleníčky, hrnečky i talíře, které během choroby nepoužívá nikdo jiný. Sice je pravda, že při správném mytí by mělo dojít k likvidaci různých bacilů, ale jistotu nemáme nikdy. Tak proč zbytečně riskovat.