Čvn 102012
 

Puchýř je nepříjemnost, se kterou se setkal asi každý. Nejčastěji se objevuje na nohou, zvláště ve spojení s nošením nové obuvi a nebo při delším používání nějakého nářadí nevhodným způsobem. Samozřejmě může vzniknout i náhle, například díky popálení či omrzlině a také i např. díky nemocem. Technicky se jedná o dutinu vzniklou mezi vrstvami kůže, která je vyplněna buď tkáňovým mokem nebo tzv. hnisem.

Puchýř může mít různou velikost a také se může buď vyskytovat ojediněle nebo ve větších skupinách – v druhém případě je dobré být výrazně opatrnější, pokud neznáme nějakou jasnou a banální příčinu, je dobré s problémem zajít okamžitě za lékařem. Jasné příčiny jsou zmíněny na začátku, ale puchýře či puchýřky se objevují i například jako efekt různých onemocnění. Je jich velké množství, z takových nejklasičtějších je dobré například zmínit různé opary, ekzémy či např. neštovice.

Je samozřejmé, že pokud puchýř vznikl v důsledku nějaké nehody či nevhodného chování, je dobré omezit takové případy do budoucna. Tudíž těsné boty rozcházet opatrněji (a při dalším nákupu si více hlídat, co nám opravdu na nohu sedne), při práci používat dobře sednoucí rukavice a celkově je dobré si na oheň i mráz dávat pozor. Pokud nám nalitý vřídek vznikl z důvodu nemoci, je důležité nejen navštívit lékaře, ale měli bychom také na ně dávat až do vizity a konzultace pozor, protože by mohly být zdrojem šíření infekce.

Obecně se radí, abychom nikdy puchýř neodstraňovali. Jak už bylo zmíněno výše, v případě různých nemocí, je tento požadavek podpořen opravdu závažnými důvody. Ale pokud nám vznikne nějaká větší „bublina“ na kůži z méně důležitých příčin, tak ta stejně dříve nebo později praskne sama a to téměř jistě v tom nejnevhodnějším momentě, kdy navíc vznikne následně riziko vzniku nějaké infekce. A pak nám hrozí, že z banality se může stát závažný problém. Takže tam je nutno přemýšlet o naříznutí či propíchnutí puchýře – výběr více méně záleží jen na vás. Pokud je ale problém spíše menší, je velmi pravděpodobné, že postupně zmizí sám bez asistence a problémů. V takovém případě je jen dobré ho ještě zajistit – buď nějakým velmi měkkým obkladem a nebo např. kousíčkem vysterilizované plsti, s vyříznutým ve středu otvorem velikosti puchýřku, kterou pečlivě upevníme.

K samotnému propichování či naříznutí přistupujeme se sterilním nářadím (jehla, žiletka, břitva) – můžeme využít oheň nebo také alkohol či vyvaření. Poté jen jemně puchýřek narušíme, tak aby vytekla veškerá tekutina po předchozím pečlivém omytí okolního místa. Po tomto zákroku ale neodstraňujeme kožku z již splasklého puchýře (to je velmi častý, ale přitom mylný způsob), jen na ni přiložíme čistý kousek gázy a upevníme. Podle potřeb poté ochranu vyměňujeme.

Pozor, i normální neprasklý puchýř se může stát „obětí“ infekce. Známkou takovéhoto problému je ztmavnutí jeho obsahu a případně také nepříjemná vůně. Také okolí může být zarudlé a většinou je na dotek bolestivé. Zároveň většinou i začne teplat, či vůbec se může objevit i klasická menší horečka a i samotné místo puchýře začíná čím dál tím více  bolet. V tomto momentě je rozhodně lepší nic neřešit doma a požádat o asistenci s likvidací nějakého zánětu lékaře.