Říj 232013
 

Dvouleté dítě už má dostatek schopností, aby si zvládlo samo vyčistit nos. Bohužel díky masivnímu nástupu různých odsávaček a nedůslednosti rodičů děti často neumí správně smrkat ještě v první třídě základní školy. Dítě bychom měli naučit čistit nosík včas a existuje mnoho různých způsobů, jak na to. Podívejme se na ně.

K výuce smrkání bychom měli přistupovat ve chvíli … kdy je dítě zdravé. Pokud to začneme řešit až v situaci, kdy mu hleny ucpávají dutiny, je už pozdě. Smrkání ho bolí a začne si ho spojovat spíše s nepříjemností než s úlevou. A možná se to i technicky naučí, ale mnohem více bude preferovat nehezké a hlavně nezdravé vtahování.

Dítě touží dělat totéž, co dělají máma s tátou. Takže základem jakékoliv výuky by mělo být to, že rodiče pravidelně při rýmě sahají po kapesníku. Pak už je to jen o různých metodách a tricích. Samozřejmě můžeme dítě motivovat ke  smrkání různými odměnami, ale pouze v počáteční fázi, protože později by to mělo být samozřejmostí a ne něčím zvláštním, co zasluhuje extra ocenění.

Pomáhají i různé hry a zábavy. Určitě kupme nějaké kapesníčky s obrázky, které se dítěti budou líbit a pak už lze pořádat veselé soutěže, kterých se samozřejmě taky musíme zúčastnit. Můžeme „bojovat“ o to, kdo bude smrkat nejdéle, nejtišeji a nebo i nejhlasitěji. A samozřejmě bychom měli dítě občas také nechat vyhrát. Také můžeme společně nafukovat balónky, dělat lodičky z papíru a pohánět je jen nosem a nebo foukat svíčky. Při koupeli ve vaně můžeme ukázat, že bublinky se dají dělat nejen pusou, ale i nosem a říci, že to je podobná sranda, jako smrkání.

Někdy pomůže i autorita. Děti často mají své rodiče omotané kolem prstu, ale cítí respekt před dědečkem, panem doktorem a nebo paní učitelkou ve školce. Takže se můžeme v přítomnosti takové osoby zmínit o našich potížích a její názor či jemný výsměch může zapůsobit motivačně. Občas podobný efekt má i to, když robátku, které má celý obličej od hlenů ukážeme zrcátko a vysvětlíme, že je to způsobeno právě tím, že neumí správně smrkat.