Bře 072013
 

Téměř každé dítě se rodí s přirozeným zdravým apetýtem. Výjimkou jsou vlastně jen ta miminka, která od narození mají nějaký závažný problém a to je statisticky nepříliš významný počet. Přesto problémy s jídlem a vybíravostí dětí řeší většina rodičů. Pokud nechceme, aby se to stalo i nám, podívejme se, co bychom měli a neměli při výchově dělat.

1. na jídlo, které dítě jí se dívejme spíše z týdenního hlediska. Neberme ohled pouze na posledních dvanáct či dvacet čtyři hodin. Tělo umí samo hlásit své potřeby.

2. společné vaření pomáhá vychovat dobrého jedlíka. Musí ale být pro dítě zábavou, pokud ho přitom budeme neustále okřikovat, hledět jen na to, aby se neušpinilo a nebo aby nám při skutečné práci nepřekáželo, žádný efekt naše snažení snažení mít nebude.

3. důležitý je velký výběr a rozmanitost. Mnoho rodičů ví, co jejich dítě papá a předkládá mu do kolečka jedno a to samé. Tím ale vychovává někoho, kdo se bude bát nových potravin a pravděpodobně bude mít problémy s různým jídlem po celý život. I kdyby dítě do nového pokrmu jen zoblo, nevadí, získá nový zážitek.

4. neměli bychom děti nutit k jídlu. Není třeba se bát, že by umřelo hladem, pud sebezáchovy dříve nebo později zvítězí a je dobré rozeznávat signály, kdy opravdu chce jíst. Miminko může být ukňourané nebo se rozhlížet za lahvičkou, starší děcko zase najednou například začne více mluvit o sladkostech či ovoci.

5. nedělejme z jídla divadélko. Všechny ty letadélka, autíčka parkující v garáži, letící včeličky a jiné staleté triky, jak dítku nacpat do úst ještě jedno sousto navíc jsou ve skutečnosti k ničemu. Když chce skončit s jídlem, ať skončí.

6. nepokoušejme se mu propašovat jídlo, které z duše nesnáší, zamaskované v nějakém jiném pokrmu. Například pod rýží schovaný kus vařeného masa či v housce zamaskovaný plísňový sýr pod lístečkem salátu.

7. omezme sladkosti a sladká jídla (včetně ovocných jogurtů, které mají přidaný cukr). Hlavně je nikdy nedávejme dítěti, pokud nesnědlo své jídlo. Jinak ho naučíme, že vlastně nemusí nic pořádně jíst, protože stačí chvilku počkat, zakňourat a už se mu nese dávka prázdných kalorií.

8. důležitá je důslednost. Nejedl jsi? Není to problém, ale další jídlo bude ve chvíli, až na něj přijde čas. Ani o minutu dříve a rozhodně to nebudou ony výše uvedené sladkosti.

9. nenuťme dítěti maso, pokud ho výrazně odmítá. Situaci je možno řešit i s odborníkem, který mu upraví jídelníček a ukáže jiné zdroje bílkovin. Existují teorie, že část lidí má více či méně negativní vztah k masu daný již geneticky a nejedná se o nějakou rozmazlenost.

10. dovolme mu na různé experimenty a zkoušení při jídle. Nejde jen o nové chuti, ale jestli chce otestovat, jestli se mu nejí lépe levačkou, ať to udělá. Doba jídla by neměla být dobou sekýrování. Jednou za čas ho klidně můžeme i nechat jíst pár dní to, co miluje nejvíce (samozřejmě jsou výjimky, netýká se to například cukru). Musí to být ale opravdu monotematický jídelníček, například denně pouze chleba nebo jogurt (ne chléb, jogurt a kus ovoce).  Brzy zjistí, že to není tak úplně ono.

11. dávejme mu na talíř malé porce, ale vždy mějme připravené od každého druhu jídla trochu na přidání. Velké přeplněné talíře mohou dítě vyděsit.

12. čím dříve začneme ho učit samostatnosti při jídle tím lépe. Dítě dlouho krmené je převážně i dítě, které dost špatně jí.