Čvn 122013
 

Všeobecně panuje představa, že léčivé bylinky můžeme užívat libovolně. A tak si je různě zaléváme, libovolně mícháme a podáváme více podle chuti než podle potřeby. Někdy se necháváme ovlivnit tím či oním novým článkem o blahodárném působení nějaké rostlinky nebo o nově objevené léčivé látce a začneme si zmiňovanou bylinku přidávat téměř do všeho, protože to přeci musí fungovat. Je takový postup správný?

Léčivé bylinky jsou prokazatelně zdraví prospěšné, to je fakt o kterém dnes nikdo nepochybuje. Jenže při jejich užívání bychom měli postupovat podobně jako u léků. Nemůžeme míchat vše, jak se nám zlíbí a někdy je velmi důležité dodržet i správné dávkování. Krásným příkladem jsou různé byliny, které pomáhají snižovat tlak, jako je například kozlík, hloh nebo jmelí. Pokud je budeme užívat neopatrně a nebo se pokusíme pouze o samoléčbu bez dalších podpůrných prostředků, místo vyléčení spíše čekejme závažné zdravotní problémy.

Dokonce i na první pohled neškodné kombinace, jako například bylinkové směsi s meduňkou, mátou nebo šalvějí mohou vyvolat nežádoucí efekty, pokud je budeme konzumovat v příliš velkém množství. Tyto bylinky, kromě jiných účinků, omezují i nadměrné pocení. Vypadá to jako perfektní záležitost, zvláště během horkých letních dnů. Jenže pot má pro naše tělo velmi důležitou funkci, pomáhá z něj vylučovat různé škodliviny a navíc ochlazuje organismus a chrání ho před úpalem. Takže úplná likvidace tohoto jevu rozhodně není žádoucí. V létě by měl být člověk opatrnější i s třezalkou, která může způsobovat přecitlivělost na sluneční záření.

Takových příkladů by se dalo uvádět větší množství. Proto pokud se chceme léčit bylinkami, vždy si nastudujme, jak a k čemu a v jakém množství bychom je měli užívat. Nejlepší je vždy konzultace s odborníkem a rozhodně se do samoléčby nepouštějme v situaci, kdy už máme předepsané nějaké léky. Mnoho látek se dokáže vzájemně vyrušit a místo uzdravení můžeme dosáhnout výrazného zhoršení našeho zdravotního stavu.  Také bychom se měli vyhýbat dlouhodobému užívání stále stejné směsi, obecně se ve většině případů doporučuje po čtrnácti dnech bylinkové léčby pauza a nebo nahrazení jednoho přírodního léčiva nějakým jiným, které má podobné účinky. Užívejme pokud možno hlavně to, co pochází z našich luhů a hájů a nebo zde roste již několik staletí. Jednou za čas sneseme i nějakou exotiku, někdy může být v omezené míře velmi užitečná, ale nejvíce nám prospěje, když se budeme opírat o to, na co je organismus již od narození zvyklý.