Pro 202012
 

Dnešní život bez elektřiny si asi málokdo dokáže představit. Je všude kolem nás, i tyto řádky vznikají a mohou být čteny jen díky přístrojům poháněným elektrickým proudem.  Jeho všeobecná přítomnost kromě přínosů vytváří také mnohá rizika, mezi která patří i úrazy elektrickým proudem. Proto je dobré znát správný postup, jak takovou situaci případně řešit.

Jestliže jsme svědkem zásahu osoby elektrickým proudem, postupujeme takto:  Nejprve vypneme  zdroj elektřiny, to znamená  pojistky.  Pokud nevíme, kde jsou nebo se k nim nemůžeme dost rychle dostat, pokusme se co nejrychleji odpojit spotřebič, který úraz způsobuje. Jiným způsobem je pokusit se postiženého od obsaženého zdroje odtrhnout. Ale tady nastává zádrhel. Elektrický proud je mrška a člověk je v podstatě poměrně dobrý vodič, z toho vyplývá, že pokud nebudeme opatrní, tak tu místo jedné oběti budou dvě a jednou budeme my. Takže chceme-li  odpojit postiženého člověka, případně jiskřící přístroje  od proudu, podmínkou úspěchu je naše nevodivost. Dotýkáme se jich zásadně nevodivým materiálem, což je například dřevěná tyč. Malé domácí spotřebiče můžeme odpojit, použijeme-li gumové rukavice. Zároveň ale nesmíme zapomínat na to, že naše reakce musí být rychlá. Jde hlavně o zdraví, takže než prohrabávat šuplíky a kumbály, můžeme sáhnout třebas po židli, celodřevěných hrábích atd. Také si musíme dávat pozor na vlhkost a vodu, protože je vodivá. Pokud postižený stojí v louži, rozhodně do ní nestoupejme (totéž se týká i dalších vodivých podložek, jako je například kus plechu). Vždy je při zachraňování nejlepší stát na gumové podložce, kusu dřeva nebo si na nohy rychle natáhnout holinky. Pozor, pokud k situaci došlo například u vedení vysokého napětí, k nemocnému se nepřibližujeme a snažíme se najít co nejdelší předmět, kterým ho odtáhneme (odstrkáme). Jedná se totiž o nebezpečnou zónu v okruhu několika metrů, kde bychom i my mohli utrpět velmi těžký úraz.

Po „odpojení“ oběti od elektrického proudu musíme zhodnotit její zdravotní stav. V případě, že je velmi silně popálená, nebudeme se jí raději dotýkat a okamžitě volejme sanitku. Zkontrolujeme, jestli vnímá mluvené slovo, pokud ne, musíme ověřit, jestli jeví známky života, čili jestli dýchá a má puls. V případě, že vůbec nejeví známky života, kromě okamžitého telefonátu na pohotovost také  zahájíme  základní resuscitaci, která spočívá v tom, že nemocnému stlačujeme hrudník stokrát za minutu do hloubky přibližně pěti centimetrů. Toto je nejzákladnější postup doporučený laické veřejnosti. Odborníkům a proškoleným lidem se doporučuje ještě správné uložení postiženého, zaklonění mu hlavy a uvolnění dýchacích cest. I v tomto případě je nejdůležitější rychlost, nesmíme přemýšlet jak, co, kdy, kde, ale okamžitě začínáme konat. Dříve se doporučovalo i dýchání z úst do úst, ale moderní postupy lpí hlavně na jednoduché masáži srdce, kterou zvládne každý a nemusí při tom neodborně manipulovat s člověkem, kterého popálil elektrický proud. Až do příjezdu záchranné služby neustále kontrolujeme stav nemocného, abychom v případě krize mohli zahájit resuscitaci.

Každý silný úraz elektrickým proudem by měl pro jistotu zkontrolovat lékař, i kdyby se postižený cítil dobře a říkal, že mu nic není. Problémy se srdcem totiž mohou nastat i několik hodin po události, kdy si nemocný říká, že už vše je v pořádku. Malé popáleniny před příjezdem záchranky či zásahem lékaře ochladíme jemným proudem studené vody, pro transport je můžeme ještě zabezpečit sterilním obvazem.