Zář 072014
 

Zralé šípky na keři, stačí jen natáhnout ruku a začít sbíratJedním z nejlepších přírodních zdrojů vitamínu C jsou naše klasické šípky. Na podzim rostou na keřích všude kolem nás, takže je dobré se je naučit sbírat a také sušit, abychom si pak v zimě mohli dopřávat skvělou chuť a hlavně léčivou sílu šípkového čaje. V každé domácnosti je dobré mít alespoň kolem litru usušených plodů, i když naše prabáby .

Šípky bychom měli sbírat v době, kdy jsou dokonale zralé, ale ještě nepřešly prvními mrazíky a nebo nezačaly měknout (namrzlé nesbíráme, protože je nelze sušit). Barva by měla být červená, na dotek musí být tvrdé. Při rozpůlení by měly mít žlutá semínka s chloupky. Dříve se na šípky chodilo na konci září a začátku října, dnes slunečných místech jsou krásně zralé a můžeme je sbírat již o nějaké dva či tři týdny dříve. Jak asi každý ví, šípková růže má velké množství trnů, proto bychom si na výpravu měli vzít nejen nůžky, kterým šetrně zralé plody odstřihneme, ale raději nezapomeňme ani na rukavice a oblečme se do něčeho staršího, kde nějaký ten trhanec nebude vadit. Nasbíráme si jich podle toho, kolik chceme pak sušit, ale bylo by dobré neočesávat keře úplně dohola, nechme také něco zvířatům. Pokud jsou suché a máme to blízko domů, můžeme je sbírat do igelitového pytlíku, jinak je raději držíme v něčem látkovém.

Po přinesení domů šípky probereme, omyjeme, necháme pořádně okapat, odstraníme každý naměklý kousek a také je zbavíme případných zbytků větviček, kališních lístků a stopek. No a můžeme začít sušit. Majitelé sušiček to mají nejsnadnější, prostě nastaví svůj přístroj na požadovaný čas a mají hotovo. Ti, co tuto mašinku nemají, musí šípky sušit nějakým tradičnějším postupem. Je samozřejmě možné je rozprostřít někam na papír, vystavit na sluníčko a průběžně je kontrolovat a odstraňovat plody, které chytily plíseň. Jenže asi každému je jasné, že šípky sbíráme v době, kdy se dočkáme spíše deště než krásných teplých paprsků a dlouhým ležením v bytě zbytečně chytají prach. Bylo to jasné už našim prabábám, které nasbírané šípky sušily večer ve vychládajících pecích a cosi podobného můžeme udělat i my v troubě.

Rozložíme očištěné plody na plech vyložený pečícím papírem (ještě lepší je mřížka, ale tu má jen velmi málo domácností) a vložíme je do trouby. Existují dvě školy, jak by se měly sušit. Podle první je nejlepší je vložit do trouby rozehřáté na necelých sto stupňů, nechat je deset minut a pak teplotu stáhnout na padesát. Podle druhé stačí mít rozehřáto stabilně na sedmdesát a až do usušení se nemusíme o nic starat. Verze dvě je určitě lepší pro nováčky, protože šípky je snadné spálit a pak ztrácí svou hodnotu. V obou případech necháváme pootevřená dvířka, aby mohla odcházet odpařovaná vlhkost.

A jak dlouho bychom je vlastně měli sušit? Přesný čas platný pro každého říci nelze, trouby jsou různé, šípky mají rozdílnou velikost. Obecně to nejlépe poznáme podle toho, že mají krásnou tmavočervenou barvu (ale ne hnědou nebo spálenou černou, takové jsou na nic), jsou suché a můžeme je rozlomit a rozdrobit. Nesmíme v nich cítit nic vlhkého, aby pak uskladněné ovoce nezačalo plesnivět. Usušené šípky uskladníme v dobře uzavíratelné sklenici a nebo pokud máme suchou a větranou spíž, můžeme je pověsit do plátěného pytlíku tak, jak do dělaly už naše babičky. Sbírat a sušit bychom je měli každý rok, je to stejné jako u vše léčivých plodů a bylin, po uplynutí této doby velmi ztrácí na léčivé síle.