Každý člověk má právo v různých situacích říkat jednoznačně ne. Přesto je to leckdy problém, zvláště když se snažíme někoho neurazit a nebo si říkáme, že nemůžeme světu ukazovat nepříjemnou tvář, protože to se přeci nesluší. Slušnost je samozřejmě velmi důležitá, ale v dnešní době, kdy jsme obklopeni neustálým marketingovým tlakem, je schopnost říci ne důležitější. Navíc bez bez této vlastnosti budeme mít velký problém to v životě někam dotáhnout, protože neustále budeme jen ve vleku událostí a dominantnějších lidí.
Velmi důležité je si zapamatovat chvíle, kdy jsme s něčím na začátku souhlasili, ale později nám došlo, že se jednalo o omyl, který měl navíc velmi negativní důsledky. Takovou situaci si připomeňme vždy v momentě, kdy někdo po nás něco chce a začněme analyzovat, jestli náhodou se vše nezačne opakovat a my nebudeme mít buď podobné problémy a nebo stejně špatný pocit ze svého rozhodnutí.
Nenechávejme se do rozhodnutí tlačit a pokud možno se vyhýbejme situacím, kdy jednáme v časovém presu. Je jen naprosté minimum situací, kdy závažnou věc s dlouhodobými dopady musíme řešit okamžitě – téměř vždy máme dostatek času na rozmyšlenou (obzvlášť se to týká všech supervýhodných nabídek, kde prodejce na nás útočí výkřiky v stylu, že je to jedinečná situace, která se už nikdy opakovat nebude – když mu řekneme ne, stejně to zboží či službu bude muset prodat, takže… se logicky situace opakovat bude a možná bude i výhodnější). Nebojme se říci, že chceme trochu času a rozhodnutí sdělíme až později, kdy si vše pořádně promyslíme.
U každého rozhodování by člověk měl popřemýšlet, jak vypadá alternativa. Potřebujme danou věc? Nemáme ve stejné chvíli dělat něco jiného a zajímavějšího nebo užitečnějšího? Stojí nám to za to? Kolik času nebo peněz nás to bude stát? Jak se k našemu rozhodnutí postaví nejbližší? Položme si několik takovýchto otázek a pak si na ně upřímně odpovězme. Často se stává, že „ano“ sice znamená nějaký benefit, ale kdybychom dokázali říci „ne“, tak výsledek je ve skutečnosti mnohem lepší.
Také bychom neměli nikdy zapomínat na to, že v naprosté většině situací, zvláště pokud se to týká čistě obchodních záležitostí, neexistuje jediný důvod, proč bychom měli své rozhodnutí vysvětlovat. Při nákupu zboží či služeb bychom se nikdy neměli nechat dotlačit do situace, kdy své jednání vysvětlujeme nebo obhajujeme. Prodejce nemá žádné právo nás k něčemu takovému nutit a hlavně ho to ve skutečnosti nezajímá – jde mu jen o prodej, vyvolání případného pocitu viny a o další šanci nás ještě chvíli přesvědčovat. U rodiny či blízkých přátel je to občas trochu složitější, ale ani tam nás nikdo k ničemu nemůže nutit a případné citové vydírání by pro nás mělo být signálem, že něco není v pořádku.
A jedna malá rada nakonec. Pokud jsme dosud všem téměř vždy vyhověli a říkat ne se teprve učíme, tak se souběžně s tím naučme radovat z každé situace, kdy se nám to povede. Pomůže nám to do budoucna a hlavně díky tomu postupně odbouráme nesprávný návyk, že říkat ne či nesouhlasit je cosi neslušného a morálně pochybného.