Bře 112014
 

Nejmenší děti převážně usínají nedlouho po vykoupání, převlečení a nakojení. Ale jak mu přibývají dny a týdny, miminko se buď po usnutí velmi rychle budí (například když usne u kojení, tak při sebemenším pohybu znovu otevře oči) a nebo se mu vůbec nechce spát. A pak je každá rada, jak čilého drobečka uspat, drahá.

Aby miminko mohlo dobře spinkat, musí mít pocit bezpečí, který v něm samozřejmě vyvolává maminčina blízkost a také jemné kolébání připomínající pobyt dítěte v děloze. Dětští lékaři doporučují u miminek, které se podařilo uspat u prsu počkat ještě chvíli, dokud spánek není opravdu pevný (robě povolí zatnuté pěstičky) a teprve potom ho přenášet do postýlky. Prostěradlo i peřinka by neměly být studené, protože i to může narušit usínání. Rozhodně by neměly být v posteli žádné polštářky, jen v případě, že dítě má zrovna rýmu, můžeme trochu zdvihnout matraci. Samozřejmostí je pohodlné pyžamo a vyvětraná ložnice. Přibližně po osmém týdnu bychom dítě měli „učit,“ že existuje den a noc. Proto v rámci možností nepoužíváme záclony a nebo je zatahujeme přesně podle přirozeného světla za okny.

Pokud se naše dítě už nedá uspat krmením a blízkostí matky, je nutno vyzkoušet nějakou další metodu. Mezi ty nejúspěšnější patří:

– tiché zpívání či broukání různých ukolébavek. Někteří rodiče sice pouští písničky z přístroje, ale hlas maminky (bez ohledu na jeho technickou dokonalost) má mnohem větší uspávací sílu. Když už nás má zastoupit stroj, lepší je nějaká tichá a pomalá klasika beze slov.
– část dětí pro změnu při usínání nedá dopustit na klasický domácí šum. A tak jim rodiče z vedlejší místnosti pouští zvuk vysavače, mixéru a nebo například fén.
– dobré je zavádět před spaním různé rituály, díky kterým se díte na spánek nachystá. Musíme je potom dodržovat, důležité je i pořadí jednotlivých činností. Významná je i pravidelnost, navíc miminko by nemělo chodit spát příliš pozdě, kdy již vysílá jasné signály, že je velmi unavené (například si tře pěstičkami oči).
– pomáhá i jemné hlazení a masírování dětského obličeje, začínáme u čela a pomalu přecházíme na spánky.
– jemné kolébání může dítě také uspat nebo uklidnit, má to jen jeden háček. Pokud tuto metodu používáme v každé situaci, kdy potřebujeme uklidnit miminko, při uspávání přestává být tak úspěšné. Dítě pak vyžaduje mnohem více různého „drkání,“ někdy je i rodiče před spaním musí dlouhou dobu nosit či dokonce je vozí autem.
– na pláč bychom neměli reagovat okamžitě, jinak se miminko naučí, že je to nejlepší způsob, jak přivolat rodiče a tuto metodu používá neustále. Měli bych prodlužovat intervaly, v jakých přicházíme k plačícímu dítěti (brekot není možné úplně ignorovat, protože může být i známkou nějakého zdravotního problému). Lze to zvládnout i během pár dní. Na první slzy reagujeme za pár minut, na druhé přijdeme po pěti a pak až po deseti. Další den první pláč kontrolujeme po minutách pěti, třetí a čtvrtý den přicházíme po sedmi a deseti.