Zář 262014
 

Čas nemá pro dítě skoro žádný význam ještě přibližně v šesti letech, proto nemá moc velký smysl ho popohánět s výkřiky spěchej či už máme málo času. Jenže někdy přijde taková situace, že opravdu pospícháme, mrňous se tím vůbec nevzrušuje a příšerně se loudá. Proto je užitečně vědět, jak v takové chvíli postupovat, aby to mělo smysl. Křik ve skutečnosti vůbec nepomáhá a jen postupně vše může zhoršit.

Jak asi všichni víme, potížím je lepší předcházet. Dětem, které žijí v naprostém časovém chaosu, vždy všechno strašně dlouho trvá. A na druhou stranu ty, které mají nějaký řád a které vidí, že jejich rodiče také postupují podle nějakého systému, mnohem dříve pochopí význam času a mnohem méně se loudají. Na pravidelné činnosti bychom si měli vytvořit nějaký rozvrh a pak ho také dodržovat, díky tomu dítě uvidí, že přesnost je důležitá a bude se mnohem více snažit. Když dospělý dítěti slíbí, že něco udělá (bude si hrát, půjdou ven, zazpívají si atd.) za chvíli, tak by to měl bezpodmínečně dodržet. Navíc v tomto případě musíme pamatovat na to, že trpělivost malého človíčka je minimální, tudíž pět minut již není chvíle, ale strašně dlouhá doba. No a navíc nesmíme zapomínat na to, že dítě u spousty činností objektivně potřebuje přeci jen trochu více času než dospělý (například u oblékání či obouvání je jasně vidět i v šesti letech jistá nemotornost), také ho při takové činnosti může zaujmout spousta dalších věcí. Proto je dobré se na vše chystat s jistým předstihem a dát prostě dítěti o něco více času. A během té doby, ho nijak nepopoháníme.

Ale není nutno čekat, až si dítě vštípí do své malé hlavičky všechny zásady týkající se dochvilnosti. Lze ho „popohánět“ i průběžně, jen musíme na to jít trošku jiným způsobem než křikem. Například děti jsou převážně velmi hravé a soutěživé, tudíž to můžeme snadno využít. Pořádejme různé zábavy v stylu: Stihneš se obléci než bude velká ručička hodinek nahoře a nebo než zacinká budíček? Doběhneš dřív k autu než já tam dokážu dojít? Kdo bude mít první boty? Také bychom je měli spojit s nějakou odměnou, které se také váže na čas. Například: Když se oblečeš než zacinká zvonek, můžeš si ještě chvilku pohrát. Když uděláš ten úkol do půl hodiny, zahrajeme si spolu člověče nezlob se. Když budeš první ve školce, budeš mít nejvíc času na hraní. No a neměli bychom  zapomínat ani na to, že dítě, které vše udělá včas a rychle, bychom měli pochválit a pokud vidíme, že je něco pro ně fyzicky náročnější (například výše uvedené oblékání či obouvání nebo například i nastupování do auta), tak bychom mu měli v rozumné míře pomáhat.