Dub 262013
 

Televize je v dnešní době nedílnou součástí naprosté většiny domácností. Děti se s ní seznamují převážně už od prvních svých týdnů. V některých případech dochází k tomu, že mrňous nedělá nic jiného, než jen kouká na vše, co v tam zrovna běží. Samozřejmě existuje i druhý extrém, ve kterém blikající obrazovka má status zakázaného ovoce. Podívejme se na to, jaká rizika pro rozvoj dětí televize přináší, ale i na to, jaké mohou být pozitivní efekty.

Podle různých průzkumů se ukazuje, že děti, které od malička příliš často sedí u televize, se rozvíjejí o něco pomaleji než jejich aktivnější kamarádi. Mají menší slovní zásobu, učí se pomaleji, mívají potíže se čtením a také s výukou – zvláště v prvních ročnících. Také se objevují problémy s představivostí (tady jsou na vině i některé superrealistické hračky), televize ji necvičí, malému mozečku předává hotová řešení. To může vyvolat problémy i v dospělém životě, protože kreativita a pohotový přístup k novým a nečekaným situacím je v dnešním světě téměř životní nutností. A pokud se netrénují od malička, později se to jen velmi těžko dohání.

Pokud u televize necháme pravidelně sedět velmi malé dítě, tak se nám podaří přibrzdit nejen rozvoj jeho řeči, ale omezíme vývoj čichu, chuti a dotyku. Dítě je velmi dobrým pozorovatelem, ale zároveň si potřebuje věci vyzkoušet. Televize mu dopřeje pouze obrazový zážitek, ale žádnou z těch věcí, které na blikající obrazovce uvidí, nebude moci ani ochutnat ani osahat ani očichat. Malý televizní maniak pravděpodobně vyroste jako samotář. Což není moc dobré, protože člověk je druh společenský a mezilidské vazby hrají v našem životě velmi významnou roli.

Jak je vidět, rizika nejsou vůbec malá. Ale existují samozřejmě i nějaké klady. Asi nejvýznamnější je ten, že robátko díky televizi může poznávat i věci, které doma či na ulici neuvidí a je jen malá možnost, že se s nimi v životě setká. Ať už je to objevování vesmíru a nebo cestování v Africe, to vše mu v rozumné míře může velmi výrazně rozšířit obzory. Občas některé věci mohou být i zajímavým impulsem pro další výuku a rozvoj. Když ukážeme dítěti v televizi například lva s rodinou, je to velmi zajímavá inspirace pro návštěvu zoologické zahrady.  Pokud se tatínek kouká na fotbal, proč příště nevzít malého na stadion a neseznámit ho se zásadami sportu. A případně ho lákat k nějaké větší aktivitě. Navíc, jak už bylo uvedeno výše, člověk je tvor společenský. Proto není úplně vhodné, aby drobeček v kolektivu neměl nejmenší potuchy o čem se baví jeho kamarádi.

A jak bychom měli postupovat? Televize opravdu není vhodná pro děti do nějakého osmnáctého měsíce života. Později je dobré určit nějaká základní pravidla a přibližně půlhodinové bloky, kdy se dítě může na obrazovku koukat. Ve třech až čtyřech letech to může být i dvakrát denně.  Velmi významná je důslednost. Když se dítě od malička naučí pravidla, na co se může koukat a jak dlouho to bude trvat, později není nutno řešit problémy s hysterickými záchvaty mrňouse. Když se dokouká, měli bychom ho zaměstnat nějakou opravdu zajímavou činností (a nebo mu třeba něco přečíst).  Do dětského pokojíčku „bedna“ nepatří. Od začátku se snažme dívat na televizi společně a také komentujme to, co tam běží. Ptejme se ho, vyprávějme mu, doplňujme, ať od začátku vidí, že na obrazovce svět nekončí. Také musíme pečlivě kontrolovat, na co se dítě dívá. I kreslené barevné seriály mohou být plné výbuchů a násilí, které pro rozvoj mrněte rozhodně nejsou vhodné. Pozor na reklamy, dítě je bere mnohem vážněji než my. Pokud možno se starejme televizi vypínat – neměla by být celodenní kulisou, i když bohužel ve většině domácností je tento špatný přístup normální. Také hlídejme, aby dítko sedělo dostatečně daleko a pokud možno s narovnanými zády (či v leže na břiše).  No a nakonec nezapomínejme na to, že televize nemůže být za odměnu. Tím jen v dítěti zesílíme pocit, že jde o cosi vzácného, co by si mělo užívat v maximální možné míře.