Dub 302014
 

Nemocné dítě musí ležet až do uzdravení v posteli. Tuto radu uslyšíme nejen od našich babiček, velmi často ji vyřkne i dětský lékař, který naši churavou ratolest prohlédl. Jenže každý rodič velmi dobře ví, že ve chvíli, kdy se mrňous začne cítit jen trošičku lépe, neexistuje snad žádná síla, která by ho dokázala v pelechu udržet.

Ve skutečnosti pokyn, abychom dítě udrželi v posteli, znamená, že by mělo být v klidu. Rozhodně nesmí pobíhat venku s kamarády či chodit do školky, ale násilné držení pod peřinou moc velký smysl nemá. Musíme si uvědomit, že dítko se velmi rychle začíná nudit (dokonce i magické tablety a laptopy nejpozději druhý den začínají ztrácet svou obrovskou přitažlivost) a navíc je mu nejpravděpodobněji horko a nepříjemně. Takže musíme začít hledat různé zajímavější alternativy.

Jestliže nebude běhat po bytě či různě poskakovat, stačí, když ho pořádně oblékneme do  nějakých bavlněných tepláků, dobrých ponožek a mikiny či svetříku. Také mu můžeme připravit různá zajímavá místa na polehávání. Kouzlo udělá rozhozená matrace v obýváku, pokud máme teplou podlahu stačí i obyčejná deka a několik polštářů, velmi atraktivní se může stát i obyčejný spacák. Pak už ve chvíli, kdy se organismus ozve a přeci jen stále nemocné dítko usne nebo začne dřímat, můžeme ho jednoduše přikrýt a necháme odpočívat tam, kde je, bez přenášení do postýlky. Během nemoci ho také můžeme nechat pospávat v rodičovské posteli, která je pro malého človíčka mnohem zajímavější než ta jeho vlastní.

Jestliže z nějakého závažného důvodu opravdu musí být v posteli a nebo jeho pohyb je omezen pouze na jednu místnost (např. velmi infekční nemoc), měli bychom mu s tou „strašně nudnou“ situací nějak pomoci. Ideální je například čtení. Tady mají velkou výhodu rodiče, kteří naučili svou ratolest poslouchat pravidelné předčítání pohádek před spaním. Takové dítě dokáže vydržet u hezkého příběhu klidně i několik hodin. Měli bychom ale vytáhnout knížku, kterou ještě nezná. Kromě knihy pomohou i různé hry, které přizpůsobíme věku a zájmu dítěte (i když člověče či dáma nebo domino jsou asi použitelné u každého), hraní maňáskového divadla, hádanky, křížovky či hlavolamy. Dnes je módní dítě utlumovat filmem či počítačovou hrou, ale jednak, jak už bylo uvedeno dříve, i toto se dětem dříve nebo později začne zdát nudné a navíc nesmíme zapomínat, že pasivní zábava ho rozvíjí jen minimálně a může u dítěte vypěstovat i mírný návyk, který přetrvá i v době po nemoci.