Čvc 202016
 

Dohlížet na miminko ťapající po čtyřech po celém bytě za rodičem je docela náročné, a proto se mnoho rodičů rozhodne pro nákup chodítka. Navíc doufají, že se jejich ratolest díky tomuto vynálezu naučí mnohem rychleji chodit. Prodejci chodítka samozřejmě všemožně vychvalují, ale rozumný rodič by měl znát i nevýhody tohoto vynálezu.

Chodítka jsou vymyšlená tak, aby je dítě rádo používalo. Mají pestré barvy, jsou měkké, často na nich najdeme i různé hračky či jiná cinkátka a chrastítka. Spokojenost mrňouse přemisťujícího se téměř svobodně po celém bytě rodičům naznačuje, že vše je v naprostém pořádku a nákup byl určitě skvělý nápad. Jenže to, co je u chodítek největším problémem, na první pohled vůbec není vidět.

Při normální chůzi i při přesouvání po čtyřech dítě střídá nohy, přenáší váhu a pohybuje se přitom naprosto přirozeně. V chodítku má, bez ohledu na věk a schopnosti těla, svalů i kostí, vynucenou vzpřímenou pozici. Velmi často se odráží oběma nožičkami a většina váhy spočívá na prstech nebo na vnitřní straně chodidel. Následkem může být špatně vyklenuté chodidlo, problémy s plochými nohami a také má dítě problémy se naučit chodit normálně. Díky častému polosedu se pánev nezapojuje do pohybu a kyčelní klouby dlouhou dobu zůstávají v nepřirozené poloze. Může dojít k nesprávnému vývoji páteře.

Dítě navíc v chodítku většinou nestojí, ale spíše se opírá hrudníkem o rám. Tím ho sice uvádí do pohybu, ale zároveň se neučí stát rovně a udržovat vlastními silami rovnováhu. Vytváří se v něm falešný pocit, že taková podpora tu bude vždy a není nutno se nějak namáhat. Další z nevýhod chodítka se také projevuje hlavně v mysli malého človíčka. Při pohybu je chráněno před naprostou většinou rizik, jaké samostatná výuka chození přináší, takže se v něm výrazně snižuje pud sebezáchovy. Ten je rozhodně lepší (hlavně bezbolestnější a s menším rizikem závažných úrazů) získat při chození po čtyřech a postupném přechodu na dvě nohy (např. díky vytahování na šuplíky, židle etc.), než když je už schopno stát (nestabilně ale přece), lézt a tudíž i padat z mnohem větší výšky.

Chodítka zase nelze zatratit úplně. Jako u všeho je důležité, jak jsou vyrobené a také jak je rodiče používají. Pokud ho někdo chce pořizovat jako předmět, kam strčí dítě, aby o něj nemusel několik hodin pečovat, tak je to špatně. Jestliže to má být součást výchovy, kdy na náct minut s dítětem zkoušíme, co dovede a jak si radí s výukou chození, může být chodítko docela užitečné. K takovému účelu jsou nejlepší chodítka připomínající vozíček, který dítě tlačí před sebou.