Srp 192012
 

Dost často se stává, že miminka místo toho, aby v noci krásně spala se budí a pláčou. Rodiče to berou většinou jako normální stav, se kterým se nedá moc dělat. Ale ne vždy to je pravda, někdy jde o důležitý signál od miminka o nějaké události, jindy zas může být něco v mírném nepořádku a dá se to jednoduše vyřešit.

Velmi známá příčina jsou rostoucí zoubky. Jedním ze základních příznaků, který tento jev provází je zvýšené slintání a také pláč či obecná otrávenost. Kromě toho dítě dost často dává ručičky do pusy. V tomto případě ideální řešení neexistuje, prostě zuby musí vyrůst. Dříve se dost často dávala sklenička meduňkového čaje na uklidnění před spaním, dnes většinou rodiče sází na různé uklidňující  gely, kterými svědící dásně potírají.

Velmi banální příčinou, kterou můžeme téměř okamžitě vyřešit, je příliš vysoká teplota v dětském pokoji. Obecně by neměla překračovat dvacet dva stupňů, ale ideál by měl být ještě níže, neboli kolem devatenácti. To, že je mimču příliš teplo poznáme podle toho, že se hodně vrtí a také mívá zpocený krček. Před spaním je nejlepší pořádně vyvětrat a nenecháváme ho spát v příliš teplých pyžámkách a bodíčkách. Stejně tak většinou nepotřebuje těžkou velkou peřinu a úplně mu stačí lehká deka. Bohužel většina maminek má stále dojem, že je robátku moc zima a tak si ho velmi rády dusí ve vlastní šťávičce. Příliš vysoká teplota také může vyvolat žízeň, v noci ji nejlépe zaženeme obyčejnou vodou.

Občas se dítě v noci budí i proto … že je dobře vyspané a odpočaté. Pokud jsme mu umožnili, či ho přímo vybízeli během dne k neustálému pospávání, není divu, že se mu v noci moc nechce zabrat. Půlroční dítě by mělo spát přibližně kolem čtrnácti hodin denně, z toho během dne by si mělo zdřímnout tak dvakrát až třikrát. Pokud chceme upravit jeho zvyky a spaní v noci, stačí trochu zkrátit poslední denní zdřímnutí a také prodloužit mezeru mezi ním a normálním spaním. Ideální situace je, když dítě je navyklé klimbat na procházkách. V takovém případě prostě jenom změníme dobu špacírů.

Další příčina může být i to, že dítě mělo během dne příliš mnoho zážitků a my jsme ho jen tak hodili do dětské postýlky, kde by mělo najednou klidně usínat. I dospělý člověk má po dni plném emocí problém s tím zabrat a miminko je vlastně jen jeho zmenšenou verzí. Je dobré si hlídat počet novinek, které malému dítěti každý den ukážeme. On si vše musí teprve ve své hlavince srovnat a slouží tomu mimo jiné i spánek. Nezapomínejme, že některé věci, které jsou pro nás úplně obvyklé, pro ně budou obrovským zážitkem (například první návštěva obchodu). Před spaním bychom měli dítko co nejvíce zklidnit, pohádkou, zpíváním nebo např. ukolébáváním.

Zvláště starší miminka, která jsou výrazně fyzicky aktivnější, mohou být v noci hladové. Jednak během dne spálí velké množství energie a navíc ten svět se stal tak zajímavou věcí, že nemají čas a chuť se pořádně najíst. Jen si zobnou a už zase někam pospíchají zkoumat a pozorovat. Tady  jednoduchá a vždy úspěšná řešení neexistují. Asi nejlepší postup je dávat dítku trošku sytější jídla, která v jeho bříšku udrží stav najezenosti výrazně déle. Dítě totiž jíst chce, ale prostě to nějak nestíhá, ale pocit prvního nasycení se objevuje až po chvíli, takže to co do té doby dostane do pusy, to ho naplní.

Pokud naše dítko je navyklé na dudlík, tak ho prázdná pusa při probuzení v noci může „vyděsit.“ Začne kolem sebe šmátrat, nic nemůže najít a začíná vřískat. Jedno řešení je krátkodobé, ale většinou úspěšné. Pokud dítě nemá ten svůj jediný „dudlajz,“ na který nedá dopustit, můžeme prostě po postýlce v dosahu rukou rozmístit několik gumáků-cucáků a tak vždy v noci jednoduše něco najde. Samozřejmě nepřehánějme, aby dítě nespalo na dudlících. Dlouhodobým a nejrozumnějším postupem je pomalé odnaučení cumlání, ale to je velmi často běh na opravdu dlouhou trať a také vyžaduje od rodičů hodně sebezapření. Pozor, čím později přistoupíme k odnaučování, tím hůře, protože nás čeká mnohem náročnější boj a křik (který spousta maminek nevydrží a dítě tak naprosto nesmyslně cumlá ještě ve školce). Nejlepší je to kolem čtvrtého až šestého měsíce.

No a poslední obvyklá příčina, díky které se dítě často v postýlce budí je velmi banální. Prostě mu tam může být nepohodlně. V takovém případě je nutná kontrola, jestli náhodou pyžamko či povlečení ho nemohou škrábat nebo tlačit – může to být i například příliš těsná gumička. Také jestli někde nemá nějaký draplavý štítek nebo třeba zip či knoflíček. A občas se prostě při spaní do něčeho tak zamotá, že se neumí rozmotat, probudí se a začne plakat.

  One Response to “Proč se dítě v noci budí…”

  1. Malá mi nedávno strašně odvykla spinkat během dopoledne, jak bylo u ní dříve zvykem. Vyřešila jsme to výměnou deky a dětského povlečení. Jednak jí díky zajíčkům a krtečkům více vyhovuje a můžeme si hrát se zvířátky a taky už se nepotí, asi to bylo přehnaně moc dřív.