Led 082014
 

Dětské kreslení není jen další obyčejná hra. Má velký vliv na vývoj psychiky malého človíčka, který díky němu poznává barvy, tvary, zlepšuje si paměť a také nám kresbou může naznačit, co právě cítí a nebo co ho trápí. To poslední je obzvlášť důležité, protože tříleté dítě převážně ještě neumí přesně popsat své starosti.

Kreslení dětem také slouží jako nějaký záznamník či deníček, kde začínají ukládat informace o zážitcích z posledních hodin či dnů. Díky kreslení můžeme dítě postupně naučit se soustředit na jednu konkrétní záležitost. Také ho výrazně uklidňuje, protože při malování nejde neustále pobíhat či poskakovat. Dětské kresby přispívají k rozvoji mozku a paměti, na to aby mrňousek nakreslil babičku či sousedova pejska, musí nejdříve zaměstnat svou šedou kůru a připomenout si, jak vlastně vypadají. A tím mimochodem rodičům naznačí, jak vlastně vnímá své okolí. Právě zde můžeme pozorovat, jaká je jeho představivost. To je mimo jiné důvodem, proč v dětských obrázcích je svět takový trochu jiný, nebe je modřejší (a nebo třebas fialové či zelené), slunce žlutější a rodiče bývají větší než dům.

Většinou děti začínají „kreslit“ kolem osmnáctého měsíce svého života. Ale v těchto prvních čáranicích nic moc nehledejme. Dítě si nesedne k papíru a neřekne, že teď zrovna popíše svůj život či nakreslí portrét maminky. Fascinuje ho bílá plocha a možnost měnit její vzhled. A tak v tomto věku se setkáváme převážně jen s různými čárami, klikyháky a tečkami či velkými skvrnami. K rozeznatelné změně převážně dochází někdy ve druhém roce.

Dvouleté dítě samozřejmě nejvíce kreslí také různé tečky a čáry. Ale klikyháky už začínají napodobovat (samozřejmě musíme mít u toho velkou představivost, abychom podobnost našli) písmo – bývají to uzavřené smyčky, podle toho poznáme, že si všímá světa kolem sebe a chování rodičů či sourozenců. Ke své tvůrčí činnosti potřebuje dost velký prostor, lepší je předem koupit hodně balicího papíru než neustále řešit pomalované stěny. Také se snaží už své „obrázky“ nazývat a velmi ocení, když ho pochválíme.

Děcko ve třech letech by už mělo kreslit rozeznatelné postavičky. Téměř vždy mají podobu tak zvaných hlavonožců – což znamená kolečko či oválek, ze kterého vychází „klacíky.“ Na začátku v některých případech bývají jen dva, ale velmi rychle se každý mrňous dopracuje ke všem čtyřem končetinám. Průběžně hlavonožci získávají tváře, většinou se jedná o čárku pro pusu a dvě tečky pro oči. Nos u prvních kreseb nebývá. Dítě bývá velmi výkonné, za týden dokáže pokreslit několik desítek papírů. Rádo používá svítící voskovky a pastelky, je naprosto nadšené, když jednou za čas nějaké dílo vyvěsíme na „čestném místě.“ Tradiční bývá lednice nebo dveře, někdo pro tento účel vytváří i nástěnku.

Později se už kresby výrazně zdokonalují, na postavách se objevují další detaily, vlasy, trup či prsty a vše začíná být propracovanější. Ale to už dítě vychází ze světa prvních kresbiček, které jsou u všech drobečků velmi podobné do vlastní individuální tvorby.