Zář 092013
 

Není tomu tak dávno, co pediatři a psychologové strašili různými hroznými následky, jaké může mít společné spaní rodičů s malým dítětem v posteli. Ale doba se mění, lékařské i vědecké poznatky také a dnes se spíše prosazuje názor, že není na tom vlastně nic moc špatného. Ba dokonce to může mít pozitivní dopady na výchovu a vývoj dítěte.

Jedna z výhod je naprosto jasná. Zvláště pokud máme doma malého řvouna, který v postýlce probrečí celou noc a je nutno k němu neustále vstávat. Dítě poblíž matky je výrazně klidnější a i když se probudí, tak zásah nás stojí mnohem méně energie, než kdybychom se měli celou noc, každých dvacet minut, potácet mezi svou postelí a pelíškem dítěte. Samozřejmě i noční krmení je mnohem pohodlnější, když se vše odehrává de facto v polospánku. A vyspaná maminka  i miminko, to je výrazně spokojenější celá rodina. O tom, že dítě má pak během dne více sil vnímat svět kolem sebe, ani nemluvě.

Pohodlí a více energie není jedinou výhodou společného spaní. Ještě před nácti lety se prosazovala teorie, že dítě by mělo vyrůstat v pokud možno co nejsterilnějším prostředí. A efekty tohoto přístupu vidíme kolem sebe. Každý druhý má nějakou větší či menší alergii. A spousta lidí se sesype, když je jen ofoukne malý větříček. Miminko by mělo od dětství mít kontakt s normálním prostředím a tím si zároveň zvýší imunitu a vypěstuje přirozenou obranu proti alergiím. V životě také nebude mít vše jen dokonale sterilní a bezprašné.  Mezi další výhody patří i teplo, děti se občas v noci budí zimou a tu drobeček přitulený k mamince nepocítí. Poslední významnou výhodou je i pocit bezpečí, díky kterému v pozdějším věku je dítě sebevědomější a samostatnější (ale jen za předpokladu, že společně spíme jen s miminkem, u starších dětí to může vyvolat opačný efekt).

Samozřejmě i tato růže má trny. Dítě na posteli omezí prostor pro rodiče a najednou se nespí tak pohodlně. Velmi často to vede k migraci tatínka na gauč, protože jinak by se do práce nevyspal. Pokud máme příliš úzkou postel, lepším řešením než společné mačkání je přisunutí dětské postýlky k boku. Pokud má miminko staršího sourozence, nesmíme zapomínat ani na něj. Samozřejmě s námi spát nemůže, ale pokud vidíme, že drobečkovi společný pelíšek závidí, navrhněme mu nějaké rodinné lenošení u televize či relax po nedělním obědu.

S miminkem bychom také neměli spát v situaci, kdy jeden z rodičů kouří, má příliš velkou nadváhu, musí brát léky na spaní, v noci se moc hemží nebo je nemocný. Ve své postýlce by dítě mělo spát i v situaci, kdy se vracíme s nějaké zábavy spojené s konzumací alkoholu.  Konec společného spaní by měl nastat ve chvíli, kdy končíme s nočním krmením.