Čvn 072013
 

Strach ze tmy není ve skutečnosti nějaká nemoc, ale neměli bychom ho úplně ignorovat.  Dobrý spánek je základ zdravého rozvoje a pokud nám dítko špatně usíná a nebo se zbytečně během noci budí, rozhodně mu to nijak neprospěje. Proto by se rodiče měli snažit tento menší problém vyřešit.

Abychom mohli úspěšně se strachem ze tmy bojovat, musíme nejdříve najít příčiny tohoto jevu. Malé děti mají často velmi bohatou fantasii a dospělí se sice mohou smát, ale pro mrňata existence nějaké strašné příšery, která číhá pod jejich postýlkou a vyleze v noci, je docela reálná. Děti také často mají dojem, že to co nevidí, neexistuje a ve tmě se jim najednou začínají ztrácet veškeré jistoty, které měly kolem sebe. V noci se navíc nebojí jen o sebe, často jejich bujná představivost začne vymýšlet i různé hrůzy, které by se mohly týkat celé rodiny. Příčin samozřejmě může být mnohem více, tyto obavy jsou velmi individuální. Strachu se nevysmívejme i kdyby se nám zdál úplně nesmyslný. Vezměme dítě za ruku, pohlaďme ho a nechme ho vyprávět. Pokud možno příliš do jeho vysvětlování nezasahujme, nesmíme zapomínat, že jde o iracionální pocity, takže povídání může na první pohled být velmi nesrozumitelné. Ale dříve nebo později bychom se příčiny měli dozvědět.

Když už zjistíme o co jde, můžeme pomaličku dítě uvádět do dospělého světa a zbavovat ho strachu ze tmy. Ale zase to nesmí být formou výsměchu či ponižování. Není vhodné ani takové chlapácké hecování, že to přeci musí zvládnout. Na začátku ho musíme ujistit, že ho milujeme a budeme chránit před jakýmkoliv nebezpečím, které se může kdykoliv objevit. A že i když je v jeho pokojíčku tma, tak rodiče jsou blízko a vědí o všem co se v okolí robátka děje. S postupem času mu začněme vysvětlovat techničtější záležitosti, že tma vlastně není žádné „zmizíkování“ světa, ale normální pravidelný cyklus. Starším dětem můžeme nakreslit cestu sluníčka po obloze a také zapojit stmívání do různých pohádek a vyprávěnek na dobrou noc.  Velmi užitečné při zbavování strachu ze tmy mohou být i různé drobné hry, kde dítěti ukážeme, že přeci bez světla mu nic nehrozí. Ideálním pomocníkem jsou oblíbení plyšáci, které můžeme zavírat do tmavého pokoje a nebo schovávat pod peřinu či deku. Tím ukážeme, že se jim přeci vůbec nic nestalo. Postupně do hry zapojujme i dítě, ale musí to být naprosto dobrovolné. Není možné přes něj násilím přehodit deku a křičet, to je tma, že už se nebojíš. Také můžeme dítěti po tmě schovat jeho oblíbenou hračku a pak rozsvítit a nechat robátko hledat. A s postupem času role vystřídat. Fantasii při vymýšlení zábav se meze nekladou, základem je jen to, aby se dítko dobře bavilo a taky s ním neustále musíme být, aby mělo pocit jistoty.

  One Response to “Strach ze tmy u dětí”

  1. Já mám to samé a to nejsem miminko. Já jsem své mamce také říkala nesmyslné věci. Já mám zřejmě Nyktofobii.

    Tento návod je nejoriginálnější!