Dub 112016
 

Nerozkvetlý vlaštovičníkVlaštovičník patří k nejznámějším bylinkám používaným v tradiční lidové medicíně proti bradavicím. Ty se potírají buď přímo oranžovou šťávou, kterou vytlačíme ze stonku čerstvě odtržené rostliny a nebo se na ně maže tinktura připravovaná z lihu. V domácích podmínkách si také můžeme vyrobit vlaštovičníkový olej, ale ten má trochu jiné využití. Lidová medicína ho doporučuje jako jeden z lepších přírodních přípravků při problémech s akné a různých kožních onemocněních.

Před výrobou oleje si nejdříve musíme vlaštovičník nasbírat a usušit. Sbírat ho můžeme teoreticky celoročně, ale nejvíc účinných látek má přibližně od poloviny dubna až do května. Nať natrhanou na místech vzdálených od nejvýraznějších projevů civilizace rychle doneseme domů, aby se nám nezačala zapařovat. Tam ji rozložíme například na noviny a v dobře větrané místnosti usušíme. Sušení můžeme také urychlit například v troubě (s pootevřenými dvířky, aby mohla unikat pára), jen nesmíme nastavit vyšší teplotu než čtyřicet stupňů, abychom nezlikvidovali většinu léčivých účinků vlaštovičníku.

Sušenou drogu přeložíme do vybrané sklenice či lahve a zalijeme ji olejem. Klasicky se doporučuje panenský olivový nebo mandlový, ale slunečnicový splní svou roli velmi dobře také. Láhev dáme na dvě až tři hodiny na sluníčko a pak ji přemístíme na nějaké tmavé místo (pokud je zrovna pod mrakem a nebo olejíček připravujeme večer, můžeme olej opatrně ohřívat hodinu ve vodní lázni na přibližně padesát stupňů). Každý den nádobu pořádně protřepeme. Po deseti dnech hotový vlaštovičníkový olej přecedíme přes pláténko, bylinky pořádně vymačkáme, abychom z nich dostali veškerou léčivou sílu a vše přelijeme do připravené vyvařené láhve, zavíčkujeme a uskladníme.

Jak už bylo zmíněno v úvodu, olejíček se tradičně používá při akné a různých kožních problémech. Prostě pravidelně každý den potíráme postižené místo, dokud problémy neustoupí. Vlaštovičníkový olej také dokáže odpuzovat klíšťata. Pokud ho chceme takto využít, tak jím potřeme všechna odkrytá místa – čili nejčastěji krk, ruce a také nohy nad ponožkami.