Pro 072012
 

Když nás trápí horečka nebo různé bolesti, převážně sáhneme po různých pilulkách. Asi nejtradičnější jsou ty, které můžeme označit obecným názvem aspirin, i když dnes se používá mnohem více různých účinných látek a ne jen kyselinu acetylsalicylovou. Naši předci zázračné bílé pilule neměli k disposici. Jim místo toho s horečkou či bolestmi velmi dobře pomáhala vrbová kůra.

Její využití je doloženo již před více jak třemi a půl tisíci lety ve starém Egyptě. Tehdy se předepisovala proti bolestem a horečce. Sice starověcí lékaři netušili, která látka z vrby účinkuje a kde je jí nejvíce, proto se předepisovaly i listy či celé mladé výhonky, ale praxí měli ověřeno, že to velmi dobře léčí. Starověká moudrost přešla do středověku a i do novějších časů, kdy se vědci začali zabývat problémem podrobněji. A tak v devatenáctém století se jim z vrbové kůry podařilo dostat kyselinu acetylsalicylovou, ze které později vznikl onen na začátku zmíněný aspirin a později další léčiva, které tuto kyselinu využívají.

Ačkoliv dnes již umíme tuto látku vyrobit synteticky, neměli bychom zapomínat, že na začátku všeho byla vrba. A také je dobré vědět, že sice různých látek, které řeší bolesti a horečku je dnes spousta, ale vrbová kůra má stále využití ve farmaceutickém průmyslu. Najdeme ji v různých bylinkových směsích proti problémům spojeným s některými typy revmatu  a také v léčivech, která pomáhají při zánětech horních cest dýchacích, horečce a bolestech hlavy a svalů, které mohou tyto neduhy provázet.

Vrbová kůra se sbírá na jaře. Měli bychom to dělat ještě dříve, než se vyvinou květy a lístečky. Netýráme živý strom, kůru stahujme z pokácených vrb. Vybíráme si přibližně dvouleté výhonky, které co čtvrt metru dokola prořízneme. Poté uděláme podélný řez, nožem jemně zapáčíme a opatrně kůru stáhneme. Doma ji usušíme. Správně posbíraná a připravená droga by neměla být tlustší než tři milimetry a i po vysušení by lícová strana měla zůstat šedozelená a rubová světle hnědá. Sušená kůra by se měla mezi prsty jednoduše drolit.

A jak si vyrobíme z vrbové kůry léčivý odvar? Není to nic složitého. Jednu lžíci na hrubo nadrolené sušené drogy zalijeme sklenicí studené vody, uvedeme do varu a na malém plamínku povaříme pod pokličkou pět minut. Po uplynutí této doby přikrytou nádobu odstavíme na čtvrt hodiny a následně tekutinu přecedíme. Podává se třetina připraveného množství třikrát denně. A na  jaké neduhy tuto medicínu lidoví léčitelé doporučovali? Léčila nás při chřipkách a nachlazení, snižovala horečku, zmenšovala rýmu, bolesti svalů a také hlavy. Podávala se také při různých revmatických obtížích nebo při dně a také byla občas použita na omývání a obklady hnisajících ran. Dnes bychom při jejím využití měli být přeci jen trochu opatrnější a konzumaci „vrbových léčiv“ je dobré probrat se svým lékařem. Zvláště se to týká těhotných žen, dětí a lidí co mají problémy s krvácivostí.