Bře 012013
 

Ucho je velmi významný orgán lidského těla, díky kterému máme zprostředkovaný kontakt s okolním světem. Jakákoliv nemoc, která je s ním spojená, může ohrozit náš sluch, a proto je dobré znát její příznaky. Asi nejčastější chorobou, která se tohoto orgánu týká je zánět středního ucha. Měl by ho léčit lékař, ale podívejme se i na tradiční způsoby neboli tzv. babské rady, kterými se toto onemocnění řešilo v minulosti.

Příznaky zánětu středního ucha se docela liší v závislosti na věku. U nejmenších dětí většinou pozorujeme jen větší neklid, nechutenství, občas také robě častěji otírá své malé ouško o polštářek. Pokud zjistíme, že při zmáčknutí ušního boltce se rozpláče a nebo ještě zesílí již trvající pláč, tak máme téměř jistotu, že nastal problém a je nutná návštěva u doktora. Tato nemoc se občas objevuje i v páru s nějakými potížemi horních cest dýchacích a proto můžeme pozorovat rýmu, kašel, horečku nebo i průjmy. Přímo se zánětem se spojuje nepříjemná bolest ucha, výtok, nespavost nebo i problém se sluchem. U malých dětí onemocnění v malém procentu případů může probíhat úplně bez příznaků až do chvíle, než se objeví výtok nebo zpozorujeme, že výrazně hůře slyší. Dospělý člověk, který je lépe schopen definovat své zdravotní problémy většinou poznává ještě další příznaky. Bolest se převážně definuje jako pulsující, zesiluje se v noci a navíc často můžeme mít dojem, že „lépe slyšíme“ v dutině ústní – například žvýkání při jídle. Někdy, zvláště pokud je zánět středního ucha rozvinutější, se může objevit i viditelný otok kolem ucha.

Pokud zpozorujeme u sebe či dítěte výše uvedené příznaky, raději neváhejme a navštivme specialistu. Toto onemocnění je celkem jednoduše léčitelné, ale pokud bychom ho ignorovali, může dojít i k nevratnému poškození sluchu. Navíc pokud ho navštívíme v počátečním stádiu, léčba může probíhat i bez antibiotik. Na tuto alternativu se vždy odborníka zeptejme, protože existují studie, které dokazují, že antibiotické léky je nutno podávat jen v opravdu minimálním množství případů.

Během léčení zánětu mohou tzv. babské rady odehrát jistou podpůrnou roli a urychlit návrat ke zdraví, ale přistupujme k nim raději opatrně a hlavně až po konzultaci s lékařem. Jedním z tradičních způsobů bylo přikládání teplých obkladů na ucho. Občas se přikládala teplá mokrá utěrka, ale častěji s využívala schopnost soli udržet delší dobu konstantní suchou teplotu. Sůl se ohřívala na pánvi nebo v pekáči (dnes si to můžeme urychlit v mikrovlnce) a poté se přesypala do plátěného pytlíčku nebo do ponožky (pozor, musí být z plně přírodního materiálu, syntetika se s horkem nemusí moc kamarádit) a přikládala na ucho – pozor, nesmíme nemocného spálit. Cílem bylo vyvolávat výtok z ucha a tím pádem snížení tlaku a bolesti.

S přikládáním obkladů asi ani lékař specialista nebude mít velký problém. Mnohem kontroverznější jsou další babské rady, které spočívají v tom, že si do ucha něco kapeme či vkládáme. Tradičně se například kapala troška šťávy vylisované z česneku nebo přímo vložil rozříznutý malý stroužek. Zánět měla také likvidovat šťáva z citronu, pár kapek peroxidu vodíku nebo kafrový olej, který se nejen kapalo, ale také mazalo za ušima. Kromě toho naše báby a prabáby sahaly po bylinkách. Asi nejoblíbenější byl kakost využívaný ve formě obkladů. I dnes se můžeme setkat s léčitelským doporučením, abychom jeho lístek rozmačkali a vložili do ucha. Případně se objevuje i trochu šetrnější varianta, abychom z této rostlinky vymáčkli pár kapek šťávy na vatičku a tu přiložili k uchu. No a poslední domácí trik spočívá ve využití cibule. Ta má podobně jako česnek antibakteriální účinky. Na zánět středního ucha se vaří oloupaná a nakrájená cibulka v malém množství vody do skoro měkka. Pak se ještě musí rozmixovat a do této kašičky se namáčí obklady později přikládané na ucho – obklad by měl působit přes noc a v teple, takže je ho nejlepší ovázat nějakou šálou či šátkem.