Syrová jablka bychom měli jíst vždy se slupkou, protože v ní se nachází nejvíc vitamínů a zdraví prospěšných látek. Ale při zavařování, vaření či pečení se bohužel loupání převážně nevyhneme. Slupky pak většinou rovnou vyhodíme do smetí nebo na kompost. Ve skutečnosti je to docela škoda. Můžeme je místo vyhazování zpracovat a pak si z nich podle potřeby chystat zdravý čaj.
Stres můžeme bez větší nadsázky nazvat nejrozšířenější civilizační chorobou. Dotýká se téměř každého člověka a spousta lidí si s ním neumí příliš poradit. Existuje mnoho různých způsobů, díky kterým se dá neustálý psychický tlak lépe zvládat, s pomocnou rukou přichází i příroda. Z léčivých rostlin a plodů si můžeme doma vyrobit dobrý antistresový sirup.
Plody šípkové růže patří k nejlepším zdrojům vitamínu C. Obsahují také mnoho dalších zdraví prospěšných látek a tak není divu, že jsou od nepaměti velmi intenzivně využívané při domácí léčbě různých neduhů. Ale červené bobulky šípků nejsou to jediné, co může pichlavý keř nabídnout našemu zdraví. Velmi dobrý sirup lze připravit i z květů.
Klasické rychlokvašky nejsou v naší zemi tak populární, jako okurky nakládané do sladkokyselých nálevů s octem. Samozřejmě mají spoustu příznivců, ale také nemálo lidí má problémy s jejich specifickou chutí a vůní. Je to trochu škoda, protože na rozdíl od octových okurek jsou rychlokvašky opravdu hodně zdravé. A zdravý je také lák, který během mléčného kvašení vzniká.
Na konci léta začínají dozrávat bezinky. Pro každého příznivce přírodní léčby by to měl být signál, že už znovu přišel čas na výrobu dalších domácích léků. Bobule můžeme usušit, vyrobit z nich sirup, víno a nebo také léčivý bezinkový extrakt. A jak poslední jmenované lék účinkuje a na recept, jak si ho lze snadno doma připravit se podíváme na následujících řádcích.
Japonci každodenní kloktání považují za základní hygienický návyk, který je pro zdraví přinejmenším stejně důležitý, jako například pravidelné mytí rukou. Již mnoho století si třikrát denně proplachují krk a jak potvrdily i některé vědecké výzkumy, zvláště během podzimu a zimy mají o něco méně zdravotních problémů než lidé, kteří pravidelně nekloktají. Kloktat můžeme obyčejnou vodou, zeleným čajem a nebo si lze i pro zesílení léčivých účinků připravit nějaké tradiční kloktadlo z bylinek či obecně dostupných surovin.
Příprava bylinkových octů je velmi snadná. Dá se říci, že vždy postupujeme téměř stejnými kroky a jen suroviny se podle druhu mírně liší. Vše potřebné bychom měli najít buď v kuchyni nebo na zahrádce a nebo na louce či v obchodě s bylinkami. Pokud svůj výrobek chceme používat i jako léčivo k přímé konzumaci a ne pouze jako dochucovadlo do salátů či při vaření, je rozumné použít jako základ nějaký kvalitnější ocet, jako je například jablkový.
Klanopraška čínská, kterou někteří lidé znají také pod názvem schizandra, je dřevitá liána, jež, jak i její název naznačuje, pochází původně z tajuplné říše za Velkou zdí na Dálném Východě. K nám dorazila hlavně jako okrasná rostlina, ale v Číně si její plody i semena cení již od starověku a to hlavně z lékařského hlediska. Písemné záznamy o léčivých účincích schizandry mají již více než dva tisíce let a podle archeologů stopy využívání klanoprašky v medicíně jsou dokonce přinejmenším ještě jednou tak staré.
Hluchavka vzhledem trochu připomíná kopřivu. Nezkušený sběrač bylin ji od ní odliší vlastně jen díky drobným bílým kvítkům, které mají ve velké oblibě děti. Rády je trhají a vysávají z nich sladký nektar. Ale využít je mohou nejen naši nejmladší. Hluchavkové květy jsou velmi užitečná léčivá surovina, ze které lze mimo jiné připravit i zdravý a navíc docela chutný čaj.
Již od pradávných dob se borovice využívá k léčivým účelům. S mírnou nadsázkou se dá říci, že zpracovat můžeme téměř celý strom. Zdraví prospěšné látky najdeme v kůře, smůle, jehličí a samozřejmě také v pupenech. Obzvlášť ty poslední jsou v lidové medicíně velmi oblíbené. Většina lidí připravuje z čerstvých sirup, o kterém jsme tu již před časem psali, ale léků se z borovicových pupenů dá vyrobit mnohem více. Dokonce je můžeme využít i při domácí péči o pleť.
Když většina lidí dojí banán, slupku jde rovnou vyhodit do smetí. Je to trochu škoda, protože obsahuje spoustu zdraví prospěšných látek, jejichž využití v domácí léčbě je velmi snadné. Obyčejné slupky často dokážou de facto zadarmo nahradit doplňky stravy či kosmetické přípravky, jejichž pořízení by nás jinak stálo nemalé peníze.
Jednou z nejoblíbenějších bylinek, které se po zimě používají v našich luzích a hájích při detoxikaci organismu, je jednoznačně kopřiva. Mladé výhonky, které na jaře vyraší, v sobě ukrývají velkou sílu. Tu je dobré uskladnit i pro zbytek roku, kdy máme k dispozici už jen starší a méně účinné rostliny. Můžeme je samozřejmě nasušit, ale také se dá připravit léčivý kopřivový sirup.
V posledních deseti až dvaceti letech mezi příznivci přírodní léčby roste popularita původně jihoamerické rostliny známé u nás pod názvem lichořeřišnice. Jedná se o bylinku se zajímavými účinky, kterou navíc můžeme využít v kuchyni při přípravě zdravých a chutných salátů či pomazánek. Ale kulinářským experimentům se na následujících řádcích věnovat nebudeme. Místo toho se podíváme na vlastnosti a přípravu tinktury z pupenů lichořeřišnice.
Jedním z tradičních českých jídel, která si dopřáváme hlavně během velikonočních svátků a na jaře, je masová nádivka s kopřivou. Ve chvíli, kdy se rozhodneme vyrazit do přírody natrhat bylinky nutné pro její přípravu, rovnou jich můžeme nasbírat trochu víc. A co nám po vaření zůstane, využijeme na výrobu kopřivové tinktury. Dá se ji udělat nejen z listů a lodyh, ale i z kořenů.
Jantar byl považován za magický kámen již od starověku. Talismany a šperky s tímto polodrahokamem měly chránit před bolestmi, závažnými nemocemi i před neštěstím. Jeho významnou pozici potvrzují i archeologové, kteří jantarové předměty objevili i v Tutanchamonově hrobce. I dnes má jantar v přírodní medicíně významnou roli. Ale místo talismanů se z něj většinou vyrábí léčivá tinktura.
Pampeliška je tak rozšířený plevel, že si většina lidí ani neuvědomuje, že se jedná i o velmi kvalitní léčivou bylinu. Přitom to naznačuje už její celý název pampeliška či smetanka lékařská. Vlastnosti této rostliny lékaři zkoumají již více než tisíc let. Jedním z prvních byl slavný Avicenna, který ji doporučoval při potížích s vodnatelností, jako sérum proti kousnutí škorpiona a také jako velmi dobrý lék na játra.
Mnoho bylinek a plodů podporuje naši imunitu. Ale některé to umí výrazně lépe než jiné a navíc mají spoustu dalších zajímavých vlastností. Mezi ně patří i cist šedavý. Tato u nás mírně pozapomenutá a přitom velmi účinná léčivá rostlina, na západ i sever od českých hranic v posledních deseti patnácti letech zažívá renesanci. A není divu. Čaj z cistu šedavého má podle zastánců přírodní léčby opravdu velmi široké spektrum účinků.
Ostropestřec je bylina známá medicíně už od starověku. Zmínky o jeho vlastnostech najdeme například v dílech Plinia Staršího. Ve středověku za svou popularitu vděčil mimo jiné svaté Hildegardě z Bingenu – tehdy byl také jako velmi významná léčivá rostlina pojmenován po Panně Marii. Velmi oblíbený je i dnes. Setkat se s nim můžeme v různých podobách. V domácí medicíně se s ostropestřcem nejčastěji setkáme v podobě čaje nebo oleje. Ten druhý navíc můžeme využít nejen pro zdraví, ale i pro krásu.
Vybělení zubů znamená pro většinu lidí návštěvu soukromé stomatologické kliniky nebo dentální hygieny a samozřejmě také nemalý finanční náklad, který je s touto kosmetickou procedurou spojený. Zuby jsou po zákroku, který je navíc na chvíli oslabí, hodně citlivé a nějaký čas si musíme dávat pozor na to, co jíme. Alternativou může být přírodní vybělení, které bez nejmenších problémů zvládneme udělat sami doma.
Každou otevřenou ránu, zvláště pokud krvácí, bychom měli vydezinfikovat. Jinak hrozí, že se do ní dostanou bakterie, které mohou vyvolat různé zdravotní problémy a nebo výrazně zhoršit a zpomalit hojení. Dnes ji můžeme snadno ošetřit různými přípravky z lékáren, ale není tomu tak dávno, kdy nabídka farmaceutů nebyla dostupná pro každého a navíc v mnoha případech její kvalita byla přinejmenším hodně diskutabilní. Tradičně se samozřejmě používal alkohol, ale naše prababičky toho při ošetřování ran měly po ruce mnohem více. Podívejme se na to, jakou, z dnešního pohledu asi hodně netradiční, přírodní dezinfekci se používalo v domácích podmínkách ještě před několika desítkami let.