Přesné příčiny vzniku schizofrenie jsou bohužel stále neznámé. Ale to neznamená, že neexistuje větší množství různých hypotéz, které by nezkoumaly původ tohoto závažného psychického onemocnění. Podívejme se, na kterých věcech se v tomto případě shoduje většina odborné veřejnosti.
Podle mnoha různých výzkumů můžeme považovat za relativně ověřený fakt, že přibližně dvě třetiny případů schizofrenie má přinejmenším částečně genetické kořeny. Lidé, v jejichž rodinách se tato nemoc objevila, mají výrazně (i když v průměru se jedná stále jen o úrovně maximálně -nácti procent) větší šanci, že se u nich dříve nebo později schizofrenie objeví. Vědecky ověřená největší pravděpodobnost je u dvojčat. Pokud jedno z nich je nemocné, u druhého se s padesátiprocentní pravděpodobností choroba projeví také. Dědičnost se také může velmi výrazně projevit v situaci, kdy schizofreniky jsou oba rodiče, tady podle různých výzkumů je pravděpodobnost výskytu nemoci u potomka mezi třiceti až čtyřiceti procenty.
S geny nic dělat nejde, ale pokrevní vazby na psychickou nemoc ještě neznamenají podepsaný ortel. Stále se totiž pohybujeme pouze na úrovních jakési statistické pravděpodobnosti. Ale jaký je ten další impuls a přesná příčina, která nemoc přímo vyvolá, nevíme. Teorie jsou různé. Předpokládá se, že v mnoha případech může jít i o nějakou poruchu, která vznikla během těhotenství. Ať už jde o virové onemocnění (zkoumá se například účinky viru chřipky – u dětí žen, které onemocněly během prvního trimestru, je šance na schizofrenii o něco vyšší než průměr), problémy s podvýživou a nebo například o komplikace během porodu. Vědci také zjistili, mezi další příčiny by mohla patřit i toxoplazmóza. Lidé, kteří měli tuto nemoc mají i statisticky mírně zvýšenou šanci na propuknutí schizofrenie.
Samozřejmě odborníci se zabývali i výchovou a vlivem okolí. Tady výsledky jsou už velmi nejednoznačné i když některé záležitosti se opakují u nemocných častěji než jiné. Více schizofreniků pochází z prostředí, které rozhodně nelze označit za úplně normální. Jde například o rodiny, kde výchova stojí na tvorbě velmi úzkých „klanů spojených krví,“ které jsou vůči celému světu nastaveny buď hodně negativně nebo přímo nepřátelsky. Riziko se zvyšuje i v případě, kdy je dítěti zakazováno vyjadřovat negativní emoce a nebo ve vztazích, kde rozhodující hlas má potomek a ne rodiče. Podle výzkumů pravděpodobnost onemocnění narůstá v případě, že člověk zneužívá drogy (halucinogeny, psychostimulanty a konopí) a alkohol.