Klanopraška čínská, kterou někteří lidé znají také pod názvem schizandra, je dřevitá liána, jež, jak i její název naznačuje, pochází původně z tajuplné říše za Velkou zdí na Dálném Východě. K nám dorazila hlavně jako okrasná rostlina, ale v Číně si její plody i semena cení již od starověku a to hlavně z lékařského hlediska. Písemné záznamy o léčivých účincích schizandry mají již více než dva tisíce let a podle archeologů stopy využívání klanoprašky v medicíně jsou dokonce přinejmenším ještě jednou tak staré.
Účinky klanoprašky čínské
Tradičně se schizandra podávala při problémech s oběhovou soustavou. Podle některých výzkumů výtažky z ovoce mohou výrazně zlepšit práci srdečního svalu a zmírňovat jeho záněty. V Koreji se přírodní léky z klanoprašky doporučují ženám během menopauzy. Zvláště pokud mají nějaké problémy s tlakem, cévami nebo cholesterolem. Schizandra je také tradičním léčivem podávaným lidem, kteří trpí stresem nebo velkou únavou – občas se jí srovnává se žen-šenem. Má povzbuzující účinky, zlepšuje psychickou i fyzickou kondici a stimuluje nervovou soustavu. Oblíbená je také u sportovců. Podle přírodních léčitelů kromě již výše uvedeného může zlepšit celkový výkon a urychluje nárůst i kvalitu svalové hmoty. Zaujmout může i lidi, kteří provádí pravidelné detoxikace organismu. Klanopraška totiž kromě přehršle jiných zdraví prospěšných látek obsahuje i lignany, které pomáhají očistě a regeneraci jater. V Číně se výtažky z plodů podávají při léčbě hepatitidy. Podle některých vědců její konzumace může také snižovat riziko vzniku některých druhů rakoviny.
Tinktura ze schizandry
Budeme potřebovat dvě sklenice ovoce klanoprašky čínské, které pořádně omyjeme, přesypeme do hrnce a opatrně rozmačkáme. Přidáme sklenici vody a tři čtvrtě sklenice cukru. Někdo používá med, ale ten díky tepelné úpravě ztratí své účinky, takže je to spíše jen záležitost chuti. Opatrně uvedeme do varu a na velmi malém plamínku za občasného promíchávání vaříme, dokud se nám cukr úplně nerozpustí. Necháme vychladnout a přelijeme vše do vyvařených lahví či sklenic. Dolijeme půl litru čtyřiceti až padesátiprocentního bezbarvého a nearomatického alkoholu. Uzavřeme, promícháme a odložíme do tmy a chladu na minimálně tři týdny. Někdo dokonce tinkturu nechává louhovat déle. Dá se najít i recepty, kde se plody nechávají namáčet v lihu až půl roku.* Až se rozhodneme, že je vše hotovo, tak už jen stačí domácí lék přecedit do čistých lahviček, uzavřít a uskladnit. Podle doporučení lidových léčitelů se má tinktura podávat dvakrát až třikrát denně po jedné lžíci při jídle. Z logických důvodů není vhodná pro děti, těhotné či kojící ženy a pozor by si měli dát i lidé, kteří užívají nějaké léky.
* Mimochodem pokud máme po ruce více ovoce, můžeme vyzkoušet i otočenou recepturu bez varu. Sklenici čistého lihu smícháme se stejným množstvím vody. Jemně rozmačkané ovoce zalijeme a odstavíme do tmy a chladu. Po měsíci přecedíme a ovoce ještě zasypeme třemi skleničkami cukru. Promícháme a odložíme dokud se dokonale nerozpustí. Pak čistý sladký sirup spojíme s výluhem, zavíčkujeme a uskladníme do lednice. I v tomto případě ji někteří lidé doporučují tinkturu ještě před užíváním nechat zrát několik měsíců.