Dubová kůra patří mezi tradiční léky lidové medicíny již tisíce let. Pomáhá při léčbě mnoha neduhů, tradičně se z ní připravuje odvar na hemeroidy. Sbírá se od března do dubna, kdy se jednoduše odlupuje a není popraskaná. Suší se ve stínu při teplotě třicet pět stupňů Celsia. Výtažky z dubu najdeme také ve výrobcích farmaceutického a kosmetického průmyslu.
Dub patřil mezi nejuctívanější stromy starověku. V antice byl spojován s nejvyšším božstvem čili Diem nebo u Římanů Jupiterem. Vážili si ho i Keltové a Germáni, s příchodem křesťanství byl často označován za jeden ze symbolů pohanství. Léčivé účinky zmiňoval například Theofrastos a využití dubové kůry (a také žaludů a duběnek) při léčbě různých neduhů popisoval i Plinius. Antické znalosti převzal a rozvinul i středověk, dub můžeme najít i ve slavném herbáři, který sepsal Pietro Andrea Mathioli. Dnes se z něj, mimo jiné, vyrábí různé masti a gely se stahujícími, dezinfekčními a hydratačními účinky, které pomáhají při potížích s hemeroidy.
Ale vraťme se zpět od historie k lidovému využití. Odvar na hemeroidy patří k nejjednodušším domácím lékům, jehož výrobu zvládne asi každý. Budeme potřebovat hrst nasušené drogy (pokud nemáme vlastní zásoby, lze ji bez problémů zakoupit), kterou nasypeme do hrnce a zalijeme dvěma litry studené vody. Uvedeme do varu a pod pokličkou na mírném plameni povaříme deset minut. Tekutinu přecedíme do vany a doplníme vodou o teplotě přibližně třicet osm stupňů tak, aby nám hladina sahala nad pupek. Koupeme se zhruba deset minut, poté tělo řádně osušíme. Léčba by se měla opakovat třikrát týdně.
Koupele z dubové kůry rozhodně přináší úlevu, ale neměli bychom zapomínat na to, že se nejedná o léčbu v pravém slova smyslu, ale o zmírňování nepříjemných následků onemocnění. Při dlouhodobých problémech, zvláště pokud se náš stav nezlepšuje, je rozhodně lepší vyhledat lékaře, který doporučí další možná řešení. Dnes je variant více, operace nebývá vždy nutností.