Většina z nás zná libeček pouze jako výraznou kuchyňskou přísadu s intenzivní vůní připomínající masoxové kostky. Málokdo však tuší, že tato aromatická zahradní bylina není jen zdrojem listů využívaných v kuchyni. Květ libečku, který se objevuje na přelomu června a července v podobě drobných žlutozelených okolíků, by rozhodně jakýkoliv fanoušek bylinkářství a přírodní léčby neměl ignorovat. Na následujících řádcích se podívejme na vlastnosti a léčivé účinky tohoto zlatavého pokladu.
Trnovník akát nepatří mezi původní evropské stromy. Pochází ze Severní Ameriky. K nám se dostal někdy na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století a velmi rychle zde zdomácněl. Dnes je na mnoha místech považován za nežádoucí invazivní strom či keř, který se rychle množí a zároveň nemilosrdně vytlačuje ostatní rostliny. Ale existují i jistá pozitiva jeho výskytu. Včely ho zbožňují a v bylinkářství se využívá jeho květ a to v čerstvé i sušené podobě. Ze sušeného se obvykle připravuje čaj, z čerstvého akátového květu můžeme jednoduše připravit chutný a zároveň zdravý sirup.
Šeřík, známý svou krásou a neodolatelnou vůní, je jedním z nejvýraznějších symbolů května. Jeho bohaté květy, hrající odstíny od jemně růžové až po sytě fialovou, jsou pastvou pro oči a jejich omamná vůně přináší svěží závan jara. Šeřík však není jen okrasou zahrad a parků. Je také nositelem hluboké symboliky. V naší kultuře bývá spojován s osvobozením, protože jeho rozkvět připomíná květnové dny roku 1945, kdy se po temném období druhé světové války vrátila na krátko do našich ulic svoboda. Když šeřík kvete, připomíná nám nejen jaro, ale i naději a nový začátek. Přestože na něj pohlížíme hlavně jako na ozdobný keř, šeřík si zaslouží pozornost i z hlediska zdraví. Ve svých květech a listech ukrývá překvapivý potenciál – látky, které mohou být využity v lidovém léčitelství k podpoře našeho těla i mysli. Připravit z něj můžeme šeříkový sirup, léčivou tinkturu a také čaj.
Kurkumu se v medicíně Středního i Dálného Východu využívá už od starověku. Na Západě byla dlouhou dobu známá jen jako zajímavé koření. Nejčastěji jsme se s ní mohli setkat v kari, jehož je nedílnou součástí. Ale i náš racionální svět záhy začal zjišťovat, že se v tomto žlutém prášku skrývá asi něco více než jen zajímavá chuť a výrazná barva. Různé vědecké výzkumy začaly potvrzovat, že kurkuma jako velmi kvalitní antioxidant má hodně zdraví prospěšných účinků. Ty se dá využít například při přípravě léčivých obkladů.
Listy ředkviček většina lidí zahazuje. Případně se je v domácnostech používá jako krmivo pro domácí mazlíčky, zvláště pokud někdo chová králíky nebo morčata. A je to docela škoda. Řekvičkové listy může jíst také bez problémů člověk. Jsou velmi chutné a navíc zdravé – obsahují spoustu vitamínů, minerálů a jejich pravidelná konzumace lidskému organismu rozdhodně prospívá. I když to má také určité háčky. V kuchyni se z ředkvičkových listů se nejčastěji připravuje polévka nebo salát, ale dá se z nich udělat třeba i chutné smoothie nebo pesto.
Příchod jara znamená také začátek bylinkářské sezóny. Příroda nám postupně začíná nabízet nejednu zajímavou rostlinu, která se dá využít v lidové medicíně. Od února do dubna stojí za povšimnutí například keř lísky. Většina lidí ho má spojený s oříšky, které jsou základem světoznámé čokoládové pomazánky Nutella. Pro výrobu této nepříliš zdravé mlsky je potřeba dokonce kolem jedné čtvrtiny jejich celosvětové produkce. Ale to bylo jen tak na okraj. V přírodním léčitelství nás rozhodně mnohem více než sladká hmota Nutelly zajímají jehnědy, kterými jsou na začátku jara keře lísky doslovně obsypány. Mají spoustu zajímavých účinků a můžeme je využít nejen k výrobě domácích léků ale také pro obohacení jídelníčku.
Existuje spousta domácích přípravků pro posílení imunity nebo boj s virovou nebo bakteriální infekcí. Je těžké vybrat ty nejlepší. Často se při léčbě rozhodujeme podle chuťových preferencí nebo saháme po lécích, které doporučovaly už naše maminky nebo babičky. Věda k tomuto problému přistupuje spíše s opatrností a určitě nevydává nějaká jednoznačná prohlášení, že to či ono bude určitě to nejlepší, co musíme užívat. Ale u některých věcí i vědci často nepřímo potvrzují, že moderní výzkumy potvrzují zkušenosti našich předků. K takovým domácím přípravkům s pozitivním působením na imunitu, které navíc dokážou posílit organismus při léčbě virových nebo bakteriálních onemocnění, určitě patří fermentovaný česnek v medu, kterému se občas říká i česnekový med.
Hřebíček obsahuje léčivé látky, které mají velmi dobré protizánětlivé účinky, působí antibakteriálně, uklidňuje a také pomáhá proti bolestem. Proto se ho také používá nejen jako koření při vaření nebo pečení, ale najde i docela široké uplatnění v domácí léčbě. V lékárničkách se můžeme setkat s hřebíčkovým olejem nebo tinkturou, ale zdraví prospěšné působení hřebíčku můžeme vyzkoušet velmi snadno také přípravou léčivého čaje.
Zázračný lék, který by dokázal úplně vyléčit problémy s křečovými žílami, zatím bohužel nikdo nevymyslel. Za jediné definitivní řešení se považuje pouze chirurgický zákrok. Ale většina lidí se obvykle rozhoduje spíše pro úpravu životního stylu a také pro podpůrnou léčbu kompresivní terapií a různými farmaky. Také jsou oblíbené některé babské rady nebo bylinková léčba, kterou využívali už naši předkové v dobách, kdy neexistoval dnešní farmaceutický průmysl. Mezi léčivé rostliny, které se používá na křečové žíly, patří i obyčejný bobkový list. Ten snadno a levně můžeme koupit v libovolném obchodě s potravinami. Připravuje se z něj tak zvaný olej nebo obklady.
Teplé mléko s česnekem a medem se velmi častou využívá při domácí léčbě kašle a nachlazení. Účinnost této kúry ověřilo mnoho generací. Už naše prababičky během sychravějších ročních období sahaly po sklence aromatického mléčného nápoje, kdykoliv děti začaly kašlat nebo se zdálo, že se o ně pokouší nějaká chřipka či nachlazení. Dnes máme na různé zimní a podzimní neduhy k dispozici také spoustu prášků a léčiv z lékáren, ale v mnoha případech je mnohem rozumnější, a vůči organismu šetrnější, postupovat podle tak zvaných babských rad. A nebo podpořit léčbu nějakou ozkoušenou domácí metodou. Teplé česnekové mléko nás určitě nezklame.
Podle různých průzkumů přibližně každá pátá osoba má problémy se spánkem, které se s věkem postupně zhoršují. Pro mnohé lidí je nejjednodušším řešením polykání různých pilulek. Jenže ty mají obvykle nějaké nežádoucí účinky, jako je otupělost v průběhu dne nebo větší zátěž organismu. Případně mohou způsobovat závislost a nebo prostě nefungují. Přitom dost často situaci zlepší úprava některých návyků, jako je například digitální detox několik hodin před spaním, horká koupel či dokonalá izolace od světla a zvuků. A pomůže také úprava jídelníčku, kterou můžeme s mírnou nadsázkou nazvat dietou proti nespavosti.
S mírnou nadsázkou se dá říci, že zavařovala kdysi každá domácnost. Bylo to hlavně dané omezenou sezónní dostupností některých potravin a samozřejmě také ekonomickými důvody. Dneska zavařování či nakládání kvašených potravin zažívá pomalu renesanci. Omezená nabídka na trhu už nehraje takovou roli, skoro vše se dá sehnat celoročně. Ale setrvávají důvody ekonomické, protože mnoho věcí mimo sezónu stojí mnohonásobně více i má dost mizernou kvalitu. Nemalý význam má také zdravotní aspekt. U potravin zakonzervovaných doma jednoznačně víme, co bylo při jejich výrobě použité. A asi v naprosté většině případů se obejdeme bez zbytečných konzervantů, barviv a jiných chemikálií. Ale aby zavařené či naložené věci byly opravdu zdravé a chutné, musíme si pohlídat nejen proces zavařování, ale i čas a způsob skladování sklenic či lahví. Vydrží dlouho, ale ne věčně.
Klasický kopr je jedním z nerozšířenějších koření ve střední a obzvlášť v severní Evropě. K dochucování jídel se u nás využíval již od raného středověku. Na rozdíl od dovážených a extrémně drahých exotických přísad, jako byl tehdy například pepř, kopr si kdokoliv mohl velmi snadno vypěstovat na zahrádce. Používá se do polévek, omáček, salátů, k přílohám nebo třeba do různých do nálevů. Velmi významnou roli hraje také při domácím kvašení zeleniny. Za svou popularitu nevděčí pouze chuti. Kopr má také zajímavé léčivé účinky. Některé z nich nám prospívají už při pouhém přidání do jídla. A jiné zase můžeme využít, když si připravíme léčivý koprový čaj.
Srdečník je hluchavkovitá rostlina, která se už od mnoha věků využívá v přírodním léčitelství. Pochází ze střední Asie, ale mimo jiné i díky svým skvělým vlastnostem se postupně rozšířil de facto po celém světě. Dokonce se mu podařilo překonat oceán a dostal se až do Ameriky. Dříve se hodně využíval pro zmírnění různých problémů provázejících menstruaci a menopauzu. Dneska se jedná o bylinku, kterou se při domácí léčbě doporučuje hlavně kvůli jejímu pozitivnímu působení na kardiovaskulární systém. Konec konců i název této rostliny ve většině jazyků napovídá, k čemu nám bude. Droga se obvykle používá sušená pro vaření léčivých čajů a nebo ze sušeného i čerstvého srdečníku můžeme snadno vyrobit tinkturu.
Navzdory obecnému povědomí libeček má v domácí medicíně ještě širší využití než v kuchyni. Už od dob starověku se tradičně podával při nevolnostech, proti zánětům a při léčbě různých bolestí. Tuto bylinku také najdeme v mnoha receptech na přípravu různých nápojů lásky. Obecně se ji označuje za jedno z nejrozšířenějších přírodních afrodisiak. V domácích podmínkách libeček můžeme přidávat při vaření do různých pokrmů jen tak samotný. Ale mnohem lepší bude, když si z čerstvé rostliny připravíme koncentrát, který vydrží celý rok – tak zvané domácí maggi. Ale určitě stojí za to si nasušit i trochů listů a případně i kořenů bokem, abychom měli dostatečnou zásobu kvalitní léčivé drogy na přípravu libečkového čaje.
Ostružiník se jako léčivá bylina využívá pravděpodobně už od pravěku. O jeho plodech a samozřejmě také o zdraví prospěšných účincích listů, které se podávaly nejen formou čaje, najdeme zmínky v Hippokratových spisech. Plinius a Galén při léčbě využívali kromě listů a ovoce také kořen a výhonky. Ostružiník doporučovala i velká propagátorka přírodní léčby svatá Hildegarda, která pro něj našla široké využití v různých bylinkových směsích. Tam se s ním nyní setkáme nejčastěji. Ale i čisté listy ostružiníku mohou mít v domácích lékárničkách své čestné místo. Dokonale se hodí pro přípravu zdravého čaje, který nám může často a bez chemie hodně pomoci při řešení různých zdravotních neduhů.
V průběhu jara a na samém začátku léta je borovice pro přírodní léčitelství opravdovým požehnáním. Nejdříve nám nabídne čerstvé výhonky a později, v průběhu května a června, také mladé zelené šišky. Obě tyto léčivé suroviny obsahují spoustu zdraví prospěšných látek, které snadno se dá využít v domácí léčbě. Z mladých borovicových šišek můžeme připravit sirup, a dokonce také velmi chutný, a navíc zdravý džem. Na dalších řádcích je popsán recept na nevařený sirup a dva typy džemu. Jeden vyrobíme také bez varu a druhý, který spíše připomíná rosol, se podle tradičního postupu vaří.
Plody brusnice neboli borůvky jsou nejen chutné, ale také velmi zdravé ovoce. Někdy se u nich setkáme i s označením superpotravina. Tento titul je spíše marketingový chyták sloužící k lepšímu prodeji některého exotičtějšího ovoce nebo semínek než přímo vědecký termín, ale na borůvky, které si můžeme v sezóně nasbírat sami, docela dobře sedí. Mají velké množství unikátních zdraví prospěšných účinků, které by člověk v tak drobounkých kuličkách nečekal. Ale plody není to jediné, co keříky brusnice mohou našemu zdraví nabídnout. Mezi tradiční léčivou surovinu patří také borůvkové listí, které podle bylinkářských doporučení má největší kvalitu v květnu a začátku června. Z čerstvých i usušených lístků můžeme pak připravit chutný a zdravý čaj.
Na majestátní kaštany můžeme s mírnou nadsázkou narazit v každém druhém parku po celé naší zemi. Pro většinu lidí se jedná o docela všední strom, kterého si všimnou hlavně na podzim, kdy zasype zem svými plody a vyvolá spoustu radosti a úsměvů u našich dětí. Na jaře pro změnu kaštan (neboli přesněji jírovec maďal) těší oko krásnými bílými květy. Ty nás navíc obohacují nejen z estetického hlediska, ale dokážou přinést spoustu pozitivních účinků pro naše zdraví. Květ kaštanu patří mezi tradiční bylinkářské suroviny a výtažky z květů (a mimochodem také z kůry, plodů i listí) využívá i farmaceutický a kosmetický průmysl.
Kolem Velikonoc se v mnoha českých domácnostech objeví na parapetu mistička nebo půlky vaječných skořápek s vysetou řeřichou. A jak skončí svátky, tak většinou z našich domovů zase zmizí. Přitom je to docela škoda. Řeřicha setá je hodně zdravá a dá se říci, že roste skoro sama a nemusíme se o ni příliš starat. Proto má určitě smysl ji pěstovat a hlavně přidávat do různých jídel jako chutné a léčivé koření celoročně.