Čekanka obecná latinsky Cichorium intybus, lidově zvaná cikorka nebo podražník, provází evropskou léčitelskou tradici více než tisíc let. První záznamy o jejím medicínském využití mají dokonce více než tři a půl tisíce let. Blankytně modré květy lemují suché meze, polní cesty nebo vykukují mezi městskou zelení a prozrazují, že někde pod nimi se v zemi ukrývá kořen bohatý na inulin a další bioaktivní látky. Léčivé účinky této bylinky (či možná přesněji látek, které obsahuje) potvrzují i moderní vědecké výzkumy.
Trocha historie a legend
Nejstarší zmínky o medicínském využití čekanky pocházejí z období starověkého Egypta, kde se doporučovala na „čištění krve i jater“ a také na trávení. Zmiňuje ji Ebersův papyrus, který byl sepsán někdy kolem roku 1500 před naším letopočtem (podle některých teorií je dokonce možná jen kopií nebo souhrnem ještě mnohem starších lékařských dokumentů). Řecký lékař Hippokratés čekanku doporučoval na zažívací potíže, slavný Avicenna ji nazýval hindiba a doporučoval při artritidě, horečce, problémech s očima a játry. I ve Střední Evropě se tradičně využívala při problémech s játry, žloutence nebo kožních neduzích. V osmnáctém století, poté co Fridrich veliký zakázal dovoz kávových zrn v Prusku, se její kořen stal populární náhražkou kávy a dodnes je slovo cikorka také synonymem pro kávovinu bez kofeinu.
Bylinka se dostala také do lidových legend. V Česku, Slovensku, Rakousku a Německu se vypráví několik variant příběhu o dívce, která marně čekala, až se její milovaný vrátí z války. Po několika letech (většinou se uvádí sedm) podlehla žalu a zemřela. Na místě jejího skonu vyrostla bylinka, jejíž kvítky mají vděčit za svou barvu dívčiným očím.
Léčivé látky a účinky
Čekanka zaujala i vědce, kteří to, co naši předkové tušili díky pečlivému pozorování, potvrdili i moderní odbornou analýzou. V této nenápadné bylince můžeme mimo jiné najít tyto zdraví prospěšné látky:
Inulin – zlepšuje vstřebávání vápníku, urychluje množení tzv. zdravých bakterií (bifidobakterie a laktobacily). Má pozitivní vliv na střevní mikroflóru.
Kyselina chlorogenová – zlepšuje citlivost na inzulin. Má antibakteriální účinky.
Laktony – mají protizánětlivé a lehce sedativní působení.
Flavonoidy – působí antioxidačně. Zlepšují fungování oběhové soustavy a zpevňují cévy.
Kumarinové glykosidy – chrání játra a mají antimykotické účinky.
Využití v domácí léčbě
Nálev z natě – Čajovou lžičku sušené čekankové natě zalijeme skleničkou vody. Necháme deset minut louhovat. Nálev pijeme dvakrát denně pro lepší trávení a regulaci hladiny cholesterolu.
Odvar z kořene – Čajovou lžičku sušeného (nepraženého) kořene zalijeme skleničkou vody, uvedeme do varu a necháme vařit přibližně pět minut. Přecedíme. Léčitelé odvar doporučují při jaterních potížích a jako šetrné diuretikum.
Tinktura – Jeden díl kořene zalijeme pěti díly lihu a necháme za občasného protřepávání louhovat dva týdny. Podává se dvacet kapek při úzkostech nebo problémech s tlakem. Občas lihový extrakt někteří léčitelé doporučují i pro zlepšení funkce jater, ale kvůli vysokému obsahu alkoholu, je toto doporučení diskutabilní.
Pražený kořen – Pražený, namletý kořen se připravuje obdobně jako káva. Nápoj je bez kofeinu, podporuje peristaltiku a vhodně nahrazuje kávu u osob s hypertenzí.
Pozor – hodně lidí má alergii na hvězdnicovité rostliny, ke kterým čekanka patří. Ti by případné užívání různých léků nebo popíjení „cikorky“ měli raději nejdříve konzultovat s odborníkem. Také bychom to neměli přehánět inulinem, který patří mezi dost oblíbené potravinové doplňky. Nadměrná konzumace může skončit nadýmáním, plynatostí nebo průjmem.