Přírodní konzervanty

Slovo konzervanty se nám automaticky spojuje s chemií a nezdravými potravinami. Zjednodušeně řečeno je tento pohled celkem pravdivý, ale to neznamená, že neexistují výjimky. Můžeme najít i tak zvaná éčka, která se získávají přírodním způsobem a v omezeném množství o nich lze i říci, že jsou neškodlivé.*

E260 – kyselina octová. Vyrábí se fermentací cukru, melasy nebo alkoholu.  Klasický ocet (čili kyselina octová rozředěná v různých koncentracích) jako konzervant používáme i v domácnostech – všechny druhy mají tento účinek. V kupovaných výrobcích kyselinu octovou najdeme například v různých salátech a naložených potravinách. Kromě regulace kyselosti tato látka omezuje množení bakterií a plísní.

E262 – octan sodný. Tento regulátor kyselosti se získává z kyseliny octové. Najít ho můžeme v různých marinádách, dresincích či majonézách. Používá se podobně jako kyselina octová, čili nejen konzervuje, ale i ochucuje.

E270 – kyselina mléčná. Převážně se získává fermentací zkyslého mléka (syrovátky). Používá se například při výrobě salámů, nápojů či mléčných výrobků. Přirozeně se vyskytuje například v  jogurtech, kysaném zelí nebo rychlokvaškách.

E290 – oxid uhličitý. Je pravda, že bublinkové limonády zdravé nejsou, ale nemůže za to tento plyn, ale cukr. Používá se také při balení potravin a nebo při kypření pečiva a výrobě kypřících přípravků. Omezuje přístup kyslíku k potravinám a tím je chrání proti plísním a množení bakterií. V jídle není škodlivý.

Mezi naprosto přírodní konzervanty, které pravidelně používáme v kuchyni patří sůl, cukr a také cibule s česnekem. U prvních dvou efekt spočívá v tom, že absorbují vodu a tím pádem vytváří prostředí, které je nevhodné pro množení bakterií a plísní. Obě cibuloviny pro změnu mají v sobě silné antibakteriální látky a také výrazně omezují žluknutí.

* Jak u zde uvedených éček, tak i u soli a cukru opravdu můžeme říci, že jako konzervant příliš neškodí. Samozřejmě vše záleží na množství a hlavně jde o srovnání s jinými čistě syntetickými látkami.