BMI neboli Body mass index v češtině znamená Index tělesné hmotnosti. Je to docela užitečný ukazatel, který nám pomůže obecně určit, jestli trpíme nadváhou, podváhou a nebo jestli jsou naše kilogramy v pořádku. Existují různé automatické kalkulačky, ale ve skutečnosti nejsou vůbec potřebné, protože výpočet BMI je ve skutečnosti matematika na úrovni prvního stupně základní školy. A ten má drtivá většina české dospělé populace už dávno za sebou.
Nejdříve se musíme důkladně změřit a zvážit, aby výsledek byl co nejpřesnější. Výšku si zapíšeme v metrech, váhu v kilogramech. A pak spočítáme druhou mocninu své výšky, zapíšeme si číslo a tím vydělíme naši váhu. Protože od školních škamen asi většina lidí už má přeci jen dost daleko, obecné matematické pojmy zůstaly v hlavě jen v mlhavé podobě, výpočet raději ukážeme na jasném příkladu. Řekněme, že výška nám vyšla sto sedmdesát centimetrů a váha šedesát pět kilogramů. Čili výška napsaná v metrech je 1,7 a její druhá mocnina je 1,7 x 1,7 čili 2,89. No a nyní jen učiníme poslední operaci neboli 60 dělíme 2,89 a výsledek je 20,8. Jak asi každý vidí, spočítat to opravdu zvládne i malé dítě. Jenže výpočet není všechno, dostali jsme nějaké číslo, které ale nám nic samozřejmě neříká. Je nutno ho porovnat s tabulkou.
Tabulka BMI
méně než 16 – podvýživa či anorexie
16 až 17 – podvýživa nebo vyhublost způsobená nemocí
17 až 18,5 – podváha
18,5 až 25 – ideální váha
25 až 30 – nadváha
30 až 35 – první stupeň obezity
35 až 40 – druhý stupeň obezity
více než 40 – třetí stupeň obezity
Čili jak vidíme, náš výpočet se zabýval osobou, která má podle ukazatele BMI váhu ideální. K tabulce bychom měli přistupovat samozřejmě s rozumem. Každému je jasné, že čím blíže krajních hodnot, tím důležitější je návštěva odborníka, který určí nejsprávnější postup. V případě mírné podváhy či nadváhy si většinou poradíme sami. Pokud nám kila chybí, podívejme se na náš jídelníček, může mu něco málo chybět, například zohlednění vydávané energie při práci a sportu. Lidé s malou nadváhou v naprosté většině případů ani tak nemusí zkoumat své menu, jako spíše přidat pár kilometrů denně na procházky a nebo sem tam nějakou návštěvu tzv. fitka.
Ale BMI není dogma. I lidé, kteří podle výpočtu vyjdou skvěle, mohou mít například ukrytý potenciál k obezitě. U opravdu odborných analýz se navíc zkoumá i množství a poměr tuku a svalstva. Někdy je zdravější ten, kdo má možná podle statistik mírnou nadváhu, ale hodně sportuje a jeho jídelníček je vyvážený, než člověk, který sedí celý den v kanceláři a pohybu se věnuje tak leda jednou za měsíc a jenom příliš nejí. BMI je užitečný, i když ne vševědoucí ukazatel, který je vhodný pro dospělé. U dětí je to trochu jinak, tam se zohledňuje váhu v podobné věkové skupině, ale o tom někdy jindy.