V posledních letech černé a zelené olivy se stávají čím dál tím častějším hostem na našich stolech. Používáme je při vaření, dáváme je do různých salátů a nebo je přikusujeme jen tak místo slaných tyčinek či oříšků. A na rozdíl od jiného zobání, v tomto případě se dá říci, že prospíváme svému zdraví.
Dovážené olivy jsou různých velikostí a také zelené nebo černé. Ačkoliv zde existuje několik desítek druhů olivovníků, barva plodů nezávisí na odrůdě, ale na době zrání. Mladé ovoce (ano, olivy opravdu nejsou zelenina) je nejdříve zelené, později postupně mění svou barvu na červenou, až nakonec zčernají. Zelené mají výraznější, štiplavější chuť a obsahují až dvakrát méně tuku než jejich zralá černá varianta, která může být dokonce chuťově i mírně nasládlá.
Olivy obecně obsahují třicet až padesát procent tuku a sto gramů ovoce má přibližně sto dvacet kilokalorií. To vypadá jako docela hodně, ale nikdo nás přeci nenutí jíst kila ovoce na posezení. Obecně se uvádí, že člověk by si měl dopřát přibližně sedm olivek denně (pokud možno pokapaných panenským olivovým olejem) a bude zdravý jako řípa, mimo jiné i díky zlepšenému metabolismu. No a za druhé v případě oliv se jedná o ty dobré tuky a omega 3 kyseliny, které by měly být součástí každého zdravého jídelníčku. Asi každý ví, že středomořská kuchyně, o níž se dá říci, že na olivách i trochu stojí, se považuje za jednu z nejzdravějších na světě.
Obsahují také polyfenoly. Tyto antioxidanty hrají významnou roli při obraně našeho těla před různými nepříznivými vlivy. Uvádí se, že mohou působit jako prevence proti vzniku rakoviny, kornatění tepen či proti různým alergiím. Významnou roli pro naše zdraví odehrává i vláknina, kterou olivy samozřejmě také obsahují. Pomáhá trávení a udržuje střeva v pořádku. Pro tělo jsou důležité i minerály, ty zde zastupuje hlavně draslík, hořčík (to z reklam známé magnesium) a vápník. Najdeme zde i provitamin A a navíc vitamín E, který se často označuje za vitamín mládí a plodnosti.
Pro zdraví by bylo samozřejmě nejlepší, kdybychom olivy mohli jíst rovnou čerstvé. Z logických důvodů to ve střední Evropě není příliš možné. Ale nemusíme si zoufat. Vždy jsou na trhu různé panenské olivové oleje (musí být lisovány za studena), které obsahují velkou část prospěšných látek a nebo můžeme koupit olivy v různých nálevech. Jen nesmíme zapomínat, že v druhém případě jsou nasycené také větším množstvím soli, takže před konzumací bychom je měli pokud možno pořádně opláchnout.
A na konec se podívejme na dva chutné, i když u nás asi nepříliš známé, recepty, které jako hlavní surovinu využívají právě zdraví prospěšné olivy. Prvním bude olivová pomazánka tapenada. Připravíme si sklenku černých oliv bez pecky, třetinu až půl sklenky panenského olivového oleje, tři stroužky česneku, pět filátek ančoviček, lžíci kaparů, pepř a provensálské koření. Olivy a kapary nejdříve řádně propláchneme, abychom je zbavili nadbytečné slanosti a … všechno dokonale rozmixujeme. Olej doléváme průběžně. Základem jsou vždy olivy, olej a česnek, dále si můžeme se surovinami hrát podle chuti a fantasie.
Druhým receptem bude polévka se zelenými olivami. Budeme potřebovat přibližně litr nějakého základního vývaru. Vegetarián vybere zeleninový, masožrout drůbeží (hovězí je už trošku moc výrazný). Navíc si nachystáme dvě sklenice nakrájených zelených oliv, půl cibule, tři lžíce olivového oleje, půl sklenice zakysané smetany, chilli, dva stroužky česneku a trochu pomerančové šťávy (nejlépe čerstvě vymačkané a nebo stoprocentní džus). Olivy namočíme na hodinu do vody a propláchneme. Na pánvi rozehřejeme olivový olej, osmahneme na něm cibuli, přidáme vymačkaný česnek, tři čtvrtiny olivek a všechno krátce podusíme. Směs rozmixujeme, přidáme k vývaru a čtvrt hodiny povaříme. Přidáme smetanu, necháme projít varem, vsypeme zbytek olivek, opepříme a podle chuti jemně doladíme pomerančovou šťávou. Dále už polévku nevaříme.