Odpověď na otázku z nadpisu se zdá být naprosto samozřejmá. Nemocné dítě přeci ošetřujeme podle toho, jakou má právě nemoc. Je to samozřejmě pravda, ale jsou některé postupy, které se dá označit za obecné či universální a měli bychom se jich držet v případě jakékoliv dětské choroby či bolístky.
Seznam toho, co bychom měli dělat, když máme nemocné dítě:
– největší problém je, když dítě odmítá jíst předepsaný lék. Nejdříve se pokusíme drobečkovi vysvětlit, že to je pro jeho dobro. Povídáme, jak díky léku přestanou jeho bolesti, případně vše můžeme doplnit nějakou hezkou pohádkou o holčičce či chlapečkovi, který hezky papal medicínku. Dobrou fintou je také nechat dítě rozhodnout, protože mrňousci se začínají osamostatňovat a milují slůvko ne. Neptáme se ho samozřejmě jestli chce nebo nechce lék, ale jestli ho spapá v ložnici nebo v obýváku. A nebo položíme závažnou otázku, jestli má ho podat tatínek nebo maminka. Případně můžeme ještě zapojit výběr různého příboru či talířku na kterém bude dítěti podán onen medikament. Většinou děti jednodušeji přijímají různé sirupy, pokud to může být jen pilulka, zeptejme se lékaře či lékárníka, jestli je ji možné rozdrobit například do jogurtu. Pokud sirup nemá moc dobrou chuť, lze ho trochu „vylepšit“ vychlazením.
– jestli při léčení lékař předepsal čípky, je dobré je před aplikací navlhčit teplou vodou (existují i potažené mastným filtrem, u kterých to není nutné. Miminko položíme na záda, zvedneme mu nožičky a čípek zasuneme. U starších dětí většinou stačí, když si lehnou na bok a skrčí nohy.
– rtuťové teploměry jsou velmi oblíbené (i přes zákaz jejich prodeje) a spousta lidí na ně nedá dopustit. Ale pro nejmenší děti je stejně lepší ten elektronický, který proces měření výrazně zkrátí a tím i protesty a nepohodlí miminka. Většina klasických digitálních teploměrů teplotu nejlépe měří v zadečku nebo v ústech. Při měření u miminka využijeme první metodu a nezapomeneme přitom namazat špičku krémem (stačí stejný, co používáme na opruzeniny).
– jestli musíme používat různé masti při léčbě, aplikujme je pouze na čistou a suchou pokožku. Umyjme si ruce jak před, tak i po natírání.
– pokud se dítě hodně potí, je nutno často měnit pyžamo i povlečení, případně nezapomínejme o vysušení matrace. Je dobré používat lehké a dobře prodyšné materiály.
– dítě, u kterého lékař doporučil, aby stonalo v posteli, myjeme v pokoji. Neměli bychom ho přenášet ani honit do koupelny. Použijeme kýbl nebo umyvadlo, tělíčko omýváme postupně.
– přitlumíme trochu světlo a hlídáme, aby v pokoji, kde je nemocný bylo ticho. Unavené dítě může být z ostrého světla a „kraválu“ hodně podrážděné a psychická pohoda přeci pomáhá léčit.
– v dětském pokoji by neměl být průvan.
– kontrolujme jestli je dítě správně přikryté (nebo jestli se nebalí až po uši při vysoké horečce).
– dítěti čtěme pohádky, povídejme si s ním a vůbec se pokusme být co nejčastěji v jeho blízkosti. Během nemoci můžeme část věcí dělat v dětském pokojíčku – například žehlení. Nápad, že nejlépe se vyléčí s televizí či herní konzolí, je mylný.
– hlídejme pitný režim dítěte. Dostatek vody, čajů, šťáv a jiných zdravých tekutin je pro uzdravení klíčový.
– je lepší mírně upravit jídelníček, tak aby v něm byl dostatek živin a vitamínů a aby dodržoval zásady tzv. „zdravé kuchyně.“