Otázku položenou v nadpisu si klade mnoho lidí a jednoznačná odpověď vlastně neexistuje. Jsou druhy hub, o jejichž pozitivních účincích na zdraví nepochybujeme, ale obecně je záležitost trochu složitější a ani vědecké kapacity se úplně neshodnou. Podívejme se na to, co houby (samozřejmě mluvíme pouze o jedlých druzích) obsahují a jestli jde jen o lahodnou pochutinu nebo od nich můžeme čekat i něco více.
V Čechách má houbaření obrovskou popularitu. V lese na hříbcích byl alespoň jednou za svůj život asi každý, takže nám to připadá jako úplně obvyklá záležitost. Přitom existují i evropské země, kde sběr hub nemá velkou tradici a lidé do lesa s košíky nevyráží (například ve Skandinávii se na člověka s taškou plnou hřibů – o holubinkách či růžovkách ani nemluvě – budou dívat jako na podivína, který sbírá nějaké prašivky). Ale i v těchto regionech jsou žampiony či lišky součástí mnoha tradičních receptů – jen si je každý koupí mražené, sušené nebo nakládané v obchodě. Naše smysly na ně reagují podobně jako na maso a navíc většina lidí má ráda jejich specifickou lesní vůni a chuť.
Čerstvé houby obsahují hlavně vodu (více než devadesát procent), to je i důvod, proč po vysušení se plný košík scvrkne jen na relativně malou hromádku, kterou přesypeme do jedné střední sklenice. Díky tomu mají málo kalorií a občas se doporučují při různých dietách. Jenže je tu i háček. Jsou dost těžce stravitelné, protože kromě vody se skládají z polysacharidu chitinu. Ten se chemicky velmi podobá celulóze neboli vláknině a prochází trávicí soustavou téměř beze změny. Ale samozřejmě najdeme zde i nějaké zdraví prospěšné látky. Houby … se chovají jako houba a tak dokážou vstřebávat různé minerály, jejich složení je dost závislé na prostředí ve kterém rostou. V tom se skrývá i další háček, vstřebávají i různé zdraví škodlivé látky, jako jsou například těžké kovy. Syrové v poměru k váze nemají příliš mnoho vitamínů, asi nejvýznamnější je A, za ním následuje B, PP a také stopové množství vitamínu C. Kromě toho obsahují trochu nenasycených mastných kyselin a specifický druh bílkoviny, jejichž kvalita je podle jedněch vědců docela vysoká, ale podle dalších náš organismus ji nedokáže pořádně strávit.
Takže pokud bychom měli vše shrnout, tak odpověď na otázku položenou v nadpisu by byla asi taková. Klasické lesní houby (v tomto případě nerozebíráme jednotlivé druhy, čili ani slavnou hlívu nebo shiitake, to je kapitola sama pro sebe) nejsou jen koření nebo pochutina bez jakékoliv hodnoty. Mají i jisté vlastnosti, které mohou být zdraví prospěšné a hodně záleží na tom, kde a co sbíráme. Ale zázraky od nich raději nečekejme.