Stále více dětí má nějaké logopedické problémy, příčin je větší množství, z jejich rozboru by se dala sepsat i velmi zajímavá a obsáhlá vědecká práce. Jenže i když je velmi důležité znát příčiny, rodiče většinou musí řešit hlavně následky. U dětí mohou pomoci následující logopedická cvičení, která jim hravou formou pomohou zlepšit artikulaci.
Domácí logopedická cvičení můžeme rozdělit do tří skupin:
1. logopedická cvičení zlepšující sluchové vnímání, které je pro správnou výslovnost naprosto nezbytné. Je to skvělá možnost dítě něco učit a zároveň si s ním hrát.
– dítě si sedne, zavážeme mu oči a pouštíme mu různé vnější zvuky a ono je pak určuje. Může to být motor auta, štěkání psa, kokrhání kohouta atd.
– učíme ho podle sluchu rozeznávat různé předměty a zvuky spojené s chodem domácnosti (také naslepo). Skvělý je vysavač, pískající konvice nebo například voda tekoucí a kapající z kohoutku nebo sprchy.
– no a nakonec sami vytváříme nějaký zvuk, který musí správně pojmenovat. Můžeme tlesknout, cinkat příborem, trhat papír, sypat z misky hrách, kutálet kuličku apod.
2. logopedická cvičení zlepšující jeho dýchání, protože správná kontrola nad dechem hraje důležitou, ale přitom často podceňovanou roli. Cvičit lze i v naprosto normálních situacích, takže dítě ani nepostřehne, že získává nové znalosti.
– opatrně a hlavně dlouze by mělo foukat do příliš horké polévky. Foukání na lžíci také není špatné, ale je kratší a díky špatnému odhadu síly dechu se může dítě nepříjemně pocákat.
– zapálíme svíčku a dítě učíme foukat na ni tak, aby se plamen ohnul, ale zároveň nám nezhasla.
– venku během chladnějších dnů mu doporučujeme rozehřívat ruce dlouhým teplým dýcháním.
– měli bychom pořídit bublifuk s kvalitní směsí a nebo si sami nějakou doma vyrobíme a učíme ho vyfukovat co největší bubliny. Ty vyžadují koncentraci a pomalý výdech.
– skvělý je také větrník, dítě by mělo na něj foukat tak, aby se vydržel točit co nejdéle.
– lehký pingpongový nebo molitanový míček může být zdrojem skvělé zábavy a zároveň posloužit jako cvičební pomůcka pro zlepšení dechu. Můžeme s ním „dávat penalty“ jen pomocí foukání a nebo se pokusit například o slalom.
– dítko by se mělo pokusit udržet ve vzduchu jen dechem lehké prachové pírko
– pokud je to možné, začneme dítě učit na nějaký dechový nástroj – dobrá je flétna a nebo pokud nemáme po ruce učitele a nechceme ohluchnout, můžeme mu pořídit foukací harmoniku.
3. logopedická cvičení, která přímo zlepšují artikulaci, ty lze rozdělit do podskupin, podle toho, kterou část úst procvičují.
– musíme dítě naučit dobře pracovat s tvářemi. Ty by mělo nafukovat a vyfukovat, nabrat do pusy vzduch a pak ho přesouvat z levé strany na pravou a také může tváře vtahovat.
– nemalou roli při správné artikulaci hraje i práce s patrem. To lze procvičit tak, že s dítětem ze srandy chrápeme, zíváme, šeptáme, pijeme brčkem a nebo vtahujeme vzduch pouze ústy a nafukujeme s jeho pomocí tváře.
– no a samozřejmě asi nejvýznamnější pro dobrou výslovnost jsou rty a jazyk, které bychom s dítětem měli pravidelně a pořádně procvičovat. Tady je možností opravdu hodně. Můžeme s dítětem vyplazovat jazyk, dělat z něho ruličku, prskat, mlaskat jako při jídle i jako kůň, špulit rty, hrát si na kočku co líže mléko, olizovat rty dokola s co nejdál vyplazeným jazykem, olizovat rty nejdříve jen nahoře a po chvíli zase jen dole (zase by měl být jazyk co nejdál vytažený), vyslovujeme pomalu na střídačku oe-ui a nebo špulíme a stahujeme rty při vydávání zvuku hasičské houkačky.
Samozřejmě existují i logopedické cviky na jednotlivá písmena, ale základem je výše uvedená trojka. Leckdy pak už zbytek přijde téměř sám nebo s mnohem menším úsilím.