Děti již od svých prvních týdnů pozorují rodiče i celé okolí a díky tomu získávají nové znalosti i o sobě, světě kolem nich a samozřejmě také o správném chování. Základ výchovy by proto neměl spočívat v nějakém systému odměn a trestů. Místo toho bychom měli jít našim ratolestem příkladem. A přitom se určitě musíme vyvarovat několika základních chyb.
1. Nenaříkejme na vzhled. A nejde jen o kritiku toho, jak vypadá dítě (to je něco, co opravdu dělat nesmíme a neměli bychom ani příbuzným a známým takové komentáře tolerovat), ale také i o velmi obvyklou nespokojenost rodičů se svou či partnerovou váhou, postavou nebo tvarem některých tělesných partií. Dáváme tím dítěti najevo, že máme nízké sebevědomí a vnější hodnocení pro nás hraje velmi významnou roli.
2. Rozhodně se před dítětem nesmíme hádat s partnerem. Příliš vhodné nejsou ani spory s kýmkoliv dalším, i když je samozřejmě jasné, že tomu se člověk v životě nevyhne. Pokud na sebe v rodině křičíme a hádáme se, dítě to považuje za cosi celkem normálního a ztrácí vůči oběma rodičům respekt. A navíc později, zvláště v nějaké stresové situaci, reaguje tak, jak to vidělo u sebe doma.
3. Doma bychom si pořád neměli na něco stěžovat. Dítě sice nemusí rozumět debatám o politice či našim problémům v práci, ale velmi rychle vycítí, že negativní nastavení vůči všemu je vlastně velmi správné. A to mu bude později komplikovat život a rozhodně štěstí nepřinese.
4. Dodržujme slovo a sami dělejme to, co od dítěte vyžadujeme. Pokud chceme, aby dítě dodržovalo všechny zásady slušného chování (nebo i nějakých zvyků či dokonce hygienické návyky), rozhodně mu musíme jít příkladem. Pokud říkáme, že u jídla by se nemělo koukat na televizi, tak zákaz by se neměl týkat jen dětských pohádek, ale i strašně důležitého fotbalového utkání či večerních zpráv. A tak dále a tak podobně. Jestliže dítěti budeme vzorem, tak bude respektovat a chápat vše, co mu řekneme – a to i bez vysvětlování.
5. Nezabývejme se banalitami. Samozřejmě naše dítě by mělo znát hodnotu věcí, vědět co po něm chceme, ale když rozbije skleničku nebo někde zapomene ponožku, rozhodně to není důvod pro strašidelný křik a výtky. Zvlášť když tuto věc stejně druhý den vůbec nebudeme řešit. Jestliže přikládáme váhu nesmyslům, později, až dítě pochopí svět kolem sebe, budeme mít problém mu vysvětlit, že nám opravdu jde o něco důležitého. Jinak nesmíme zapomínat, že materiální hodnoty by neměly mít převahu nad těmi duchovními.
6. Na dítě si musíme najít čas. Nemůžeme ho neustále odbývat výkřiky, teď ne, později a tento výrok ve skutečnosti znamená nikdy. Samozřejmě není možné se vždy zvednout a okamžitě řešit nějaký malý problém, ale vždy lze říci za chvíli a určit, za jak dlouho se našemu potomkovi budeme věnovat. Jen to nesmí trvat příliš dlouho. Čím menší dítě, tím kratší dobu vydrží a půl hodiny pro něj může najednou znamenat ono výše uvedené „nikdy.“
7. Neporovnávejme naše dítě s někým jiným. Je to velmi obvyklé u rodičů či prarodičů, kdy robě neustále poslouchá, jak Pepíček to dělá tak a Anička tamto onak. Za prvé je to velmi demotivující a hlavně si můžeme zadělat do budoucna na docela velký problém. Protože od malička dítěti vnucujeme představu, že se musí chovat jako někdo jiný. A teď si přestavme nejen to, že se bude v pozdějším věku snažit vypadat a chovat jako „celebrití Pepíček,“ ale existují i mnohem závažnější rizika. Dej si tuto či jinou drogu (návykovou látku), přece Anička si jí dala také…