Akrofobie, neboli strach z výšek, je psychický problém, který se týká nemalé části populace. Podle odborníků se s ním rodíme všichni, ale postupem času a díky zkušenostem se ho část lidí dokáže zbavit. Někdy se ale může stát, že již překonané obavy znovu vyvolá nějaký traumatizující zážitek. Pokud se náš strach projevuje jen u nějakých extrémnějších aktivit, jako je například bungee jumping či horolezectví, tak to příliš velký problém není. Ale ve chvíli, kdy se akrofobie objevuje i při cestě přes most a nebo během jízdy ve výtahu, tak nám to může i celkem komplikovat normální fungování. Naštěstí se většinou strach s výšek dá postupem času díky správnému přístupu překonat.
Příprava
Když víme, že nás čeká nějaká situace, kdy se strach z výšek pravidelně objevuje, je nejlepší se na ni dobře připravit. Představme si ji. Rozumné je přitom zavřít oči a vybavit si, jak bude dané místo, které v nás vyvolá akrofobii, nejpravděpodobněji vypadat. A koncentrujme se v představách na všechny elementy, které nás chrání a budou chránit před pádem. Téměř vždy je jich dostatek, ale ve chvíli útoku paniky na ně většinou ani nepomyslíme. Proto je dobré si na ně vzpomenout předem a pamatovat o jejich existenci.
Pomalými krůčky
V dávných časech odborníci na lidskou psychiku u většiny fóbií často doporučovali různé šokové metody léčby. Člověk býval se svými obavami konfrontován ve velmi intenzivní podobě. Dneska se specialisté kloní k názoru, že většině lidí tento způsob léčení spíše uškodí a jejich strach může prohloubit. Místo toho doporučují postupovat opatrně. Při strachu z výšek lze leccos nacvičit, ale nemá smysl hned běžet na nejvyšší budovu ve městě a nebo koukat vykloněný z balkonu v sedmém patře. Stačí, když začneme zkoušet, co zvládneme v nízkých výškách a dál od okraje. V dalších dnech a týdnech cvičení se ke krají můžeme přibližovat a zároveň postupně zkoušet větší výšky.
Cvičení
Odolnost proti strachu z výšek můžeme posilovat i různými domácími či venkovními „cviky“. Velmi oblíbené je lezení na stromy nebo na žebřík. Sami si určíme, jak vysoko daný den vylezeme a ve chvíli, kdy se začnou objevovat první náznaky paniky, už nepokračujeme. Snažíme se zůstat nějaký čas v dosažené výšce a pak slezeme dolů. Pomoci nám může také obyčejná dětská houpačka a nebo si můžeme doma položit mezi dvě židle pevnou desku a zkoušet po ní chodit. Samozřejmě dbáme přitom co nejvíc o bezpečnost při chození a o pevnost a stabilitu celé konstrukce..
Zhluboka dýchat
Mnoho lidí při útoku paniky velmi často „zapomíná“ dýchat. Díky tomu se jejich psychické i fyzické problémy jen zvyšují. Nejinak je tomu i u strachu z výšek. Takže vždy je důležité se před příchodem prvních symptomů začít koncentrovat na hluboké dýchání. Má to i další pozitivní efekt – myšlenky se budou více točit kolem práce plic než kolem našeho strachu a jeho intenzita a další projevy budou díky tomu výrazně slabší.