Strach ze zubaře se týká přibližně dvou třetin populace. V naprosté většině případů vzniká v dětství, a proto je dobré se na tento problém zaměřit hned na začátku. Je to jeden z lepších dárků, jaký zodpovědný rodič dá do vínku svému dítěti, protože ten, kdo v dospělosti pravidelně navštěvuje zubaře, má výrazně méně potíží s chrupem a dásněmi.
Základem dětského strachu ze zubaře, který se pak přenáší do dospělosti jsou dvě věci. Strach rodičů, o kterém dítě ví a nebo ho vycítí a také velmi negativní první zážitek. Mezi základní chyby patří strašení robátka předem. Pokud mu začneme říkat „neboj se,“ tak dítě automaticky pochopí, že je zde nějaký důvod proč by se mělo bát. To samé se týká i varování, že vše bude fajn a nic nebude bolet. Když drobečkovi říkáme, že to bude bezbolestné, tak jeho malá hlavička si okamžitě řekne, že zde existuje nějaké riziko, že by situace mohla být opačná. Jinak bychom ho přeci předem nevarovali. Nevhodné jsou i nějaké speciální přípravy na návštěvu u zubaře, časté diskuse na toto téma atd. Také by se rodiče v čekárně či před ní neměli mezi sebou vybavovat o různých hrůzách, které jsou s návštěvou u stomatologa spojené a už vůbec by neměli dávat najevo, jak je jim to místo nepříjemné.
První zkušenost s návštěvou u zubaře by měla být pokud možno pozitivní. Proto je velmi důležitý výběr dobré ordinace, můžeme to konzultovat se známými, podívat se na internetu či případně se zeptat přímo lékaře, jak řeší návštěvu nejmenších pacientů. Pokud na ni není jakkoliv připraven (například bonbonkem, obrázky, hračkou atd.), raději hledejme jiného. Nemusí být vůbec špatný, ale je zaměřen pouze na dospělé pacienty. První návštěva by měla být přibližně ve třetím roce života, dítě si pak na pravidelné prohlídky lépe zvyká a navíc podchytíme případné potíže s chrupem v jejich zárodcích. Tudíž i kdyby zubař musel provést nějaký zákrok, tak ten bude výrazně méně nepříjemný, než kdyby děcku rozvrtával v šesti či devíti letech půl zkažené čelisti. No a nakonec samozřejmě neděláme nic z výše uvedených způsobů strašení. K návštěvě dentisty přistupujeme jako k něčemu naprosto normálnímu, o strachu, bolesti či čemkoliv nepříjemném se vůbec nebavíme.