Nechutenství u dětí aneb co dělat když dítě nejí

Miminka převážně jedí bez větších problémů (pokud tomu tak není, tak je dobré vyhledat specialistu), ale už během druhého roku života malý človíček začíná poznávat svět a jídlo se najednou stává jen jednou z mnoha věcí kolem něho. A v tom momentě rodiče zjišťují, že jejich dítě nejí tu samou zeleninovou polévku, kterou před tím milovalo a nebo projevuje velmi výrazné nechutenství u mléka, které dříve nevydrželo ve skleničce ani minutu.

V této situaci se rodiče najednou stávají zoufalí. Vždyť to jídlo, které drobečkovi obsahuje to či tamto, co akorát je naprosto nutné pro jeho zdravý vývoj. A tak celá rodina dostane novou zábavu. Maminka mává děcku lžičkou před obličejem, vzteklý tatínek kterému utíká fotbal se ho snaží nějak zabavit, aby otevřelo pusu a do toho vstupuje buď prarodič s moudrými radami a nebo další robátko, které akorát nyní musí vysvětlovat, co se vše odehrálo ve škole nebo kde si narazilo koleno. Obecná nervozita stoupá a dítě, které možná nepromluvilo ještě jediné smysluplné slovo ji cítí také. A další krmení už bude pro ně spojené s něčím nepříjemným a situace se jen a jen bude zhoršovat.  Co teda s tím a jaké zásady by měl dodržet aby příznaky nechutenství u dětí alespoň omezil ?

Rozhodně se za snědení normálního jídla nesmí cokoliv slibovat. Žádné klasické „když to spapáš, tak bude bonbónek“, párkrát to zafunguje a pak už to přináší jen rostoucí problémy. Aby dítě jedlo je dobré od malička hlídat pravidelnost podávání pokrmů, naše vnitřní biologické hodiny se tomu dokážou velmi dobře přizpůsobit a tělo si pak začne potraviny samo přesně vyžadovat. Mezi jídly by měl být dostatečný čas na to, aby žaludek robátka měl možnost pokrm dobře strávit. V té době by také nemělo dostávat nic k jídlu (zvláště ne sladkosti, chléb, uzeniny nebo maso), přibrzdilo by to proces trávení a zároveň nenastartovalo by to správně jeho chuť k jídlu, když to bude potřeba. Pokud dítě zarputile vyžaduje nějaký pokrm mimo určené doby na jídlo, tak ho samozřejmě nemoříme hladem, ale nabídneme mu kousek ovoce nebo zeleniny, která se rychle tráví. Také by mezi jídly nemělo popíjet různé přeslazené nápoje a limonády (těm by se mělo vyhýbat obecně i z jiných důvodů, ale pokud mu už je musíte dát, tak jen k jídlu). Když se nám zdá dítě opravdu velmi hladové, tak můžeme mírně zrychlit podávání hlavního jídla. Pokud  doma dítě nejí, tak jde často o tzv. začarovaný kruh. Nejdříve začne se od špatně snědené snídaně či oběda a pak rodič má podvědomý pocit, že něco musí drobečkovi podstrčit a ten místo, aby pořádně strávil i to málo co měl na začátku, tak se začne doplňovat drobnostmi a na další jídlo nemá chuť a negativní atmosféra to jen podpoří. A pak to rozhází jeho vnitřní rytmus a začne situace klasického nechutenství u dětí, kdy vlastně nic nejí a nebo nejí pořádně. Je nutno pak co nejrychleji vrátit se k pravidelnému rytmu a u jídla kromě pravidelnosti také začít dodržovat několik dalších zásad.

Při hlavních chodech by nemělo nic rozptylovat jeho pozornost, žádné puštěné televize, hračky na stole atd. Pokrm by také neměl být ani příliš studený ani příliš horký, zvláště to druhé dokáže velmi úspěšně odradit a pak se spáleným jazýčkem ani hra na veselé foukání příliš nepomáhá. Dobrým pomocníkem jsou i barvy. Hezky podané a barevné jídlo (převážně ale oddělené od sebe) dokáže u dětí vzbudit zdravý apetýt – vždy je možno obohatit talíř o něco jinobarevného jako je kousek mrkve nebo salátu. Příbor a talíře by také měly být barevné a veselé a vůbec se dítěti spojovat s něčím, co má rádo.

Rodiče a okolí škvrněte při stolu by také měli pamatovat na pár jednoduchých zásad. Není dobré se při stole jakkoliv negativně vyjadřovat o jídle, dítě slyší vše a velmi často to poté opakuje. Pokud někomu u stolu něco nechutná, tak může se rodina předem domluvit na nějakém signálu, jak to dát najevo bez obecných výkřiků „to je hnusný, to nejím“. Obecně je dobré jídelníček konzultovat předem a pokud kuchaři něco nevyjde, tak strávník může říci děkuji, již jsem plný.  Rozhodně není také možno dítě k něčemu při jídle nutit násilím, ve finále to bude mít pouze opačný efekt, jednak se zase jídlo jako celek bude spojovat s něčím nepříjemným a navíc od určitého věku nastupuje tvrdohlavost a případná trucovitost, která by se s diplomatičtějším způsobem neobjevila. Když dítě nejí nějaký pokrm, který je nutný pro jeho zdravý vývoj, pak rodič musí vymyslet buď nějaký substitut se stejnými vlastnostmi nebo změnit chuť či vzhled podávaného jídla – bílý jogurt je možno nahradit ovocným či takovým s rozmíchaným džemem, do mléka je možno přidat kakao, z ovoce či zeleniny je možno vykrajovat různé zvláštní předměty nebo alespoň kostičky s párátkem atd. A jedna malá rada na konec, pokud například při obědu sní něčeho méně nebo skoro nic, tak to není vůbec žádná tragédie, jeho tělo mu velmi jasně řekne, že jíst je třeba a při večeři bude dlabat tak, až se mu budou dělat boule za ušima.