Vztahy mezi sourozenci může velmi výrazně ovlivnit už i to, jak se sestřička či bratříček připraví na příchod miminka. Určitě si žádný rodič nepřeje, aby se jeho děti mezi sebou hádaly nebo na sebe zbytečně žárlily. A proto by období radostného očekávání mělo být i časem, kdy se výrazně více věnujeme naší ratolesti.
1. Nesmíme zapomínat, že dítě slyší a převážně i docela dobře chápe to, o čem mluvíme. O příchodu nového sourozence by se mělo dozvědět přímo od nás a ne ze střípků nějakých šeptaných rozhovorů a nebo nedejbože od příbuzných či známých.
2. Čím máme starší dítě, tím dříve bychom mu měli sdělit, že bude mít nového bratříčka nebo sestřičku. Pokud miminko plánujeme, zasvěťme ho do naší vize rodinné budoucnosti. Vše je nutno vysvětlit co nejjednodušeji, výběr slov a množství informací přizpůsobujme jeho schopnostem a znalostem.
3. Průběžně se pokusme začít dítě seznamovat s tím, jak miminko postupně roste v bříšku. Nejdříve je nejlepší začít různými kreslenými obrázky, později mu ukažme i vývoj těhotenství na ultrazvuku. Také můžeme vytáhnout i starší fotoalba a ukázat, jak dítě vypadá krátkou dobu po narození.
4. Pokud je naše dítě dost malé a stále velmi nesamostatné (jídlo, nočník, oblékání), v rámci možnosti začněme urychlovat výchovu, abychom předešli budoucím stresům a křiku, které by si pak automaticky spojovalo se sourozencem. Navíc pozor, děti často sourozencům závidí krmení, nošení nebo oblékání.
5. Změny v domácnosti (hlavně v záležitostech, které se týkají dětského pokojíčku), musíme začít co nejdříve. A pokud možno je konzultujme i s naším potomkem. Tam kde to je jen trochu možné, nechme mu vybrat z několika možností. Snažme se, aby mělo svůj vlastní kout (ideální je samozřejmě pokojíček), kde by mohlo být v krizových či příliš hlučných situacích samo.
6. Velmi užitečné je zapojit dítě do různých nákupů oblečení a výbavy pro novorozence. Tím si k němu vytvoří výrazně lepší vztah. Dvě či tři bodýčka nepříliš hezkých barev či velmi strakaté ponožky nám přeci neublíží.
7. Jak se blíží termín porodu, neměli bychom ve stresu zapomínat na dítě. Vycítí, že se něco děje a bude se dožadovat zvýšené pozornosti. Nesmíme ho přitom odbývat a sekýrovat.