Na otázku z nadpisu asi naprostá většina lidí bez přemýšlení odpoví, že prošlé potraviny bychom v žádném případně jíst neměli. Po chvilce zamyšlení se ale asi u téměř všech, co by toto prohlásili, začala vkrádat myšlenka, že je to přeci jen trochu složitější. A oprávněně. Jak napovídá nejen selská logika, ale i několik seriózních průzkumů, datum spotřeby u některých pokrmů opravdu neznamená, že daný pokrm musíme ihned po jeho uplynutí vyhodit.
Za vznikem vznikem data spotřeby stála bohulibá snaha chránit konzumenta před nepoctivci, kteří by mu prodávali zkažené a tím pádem nezdravé zboží. Záměr je to krásný a rozhodně do určité míry potřebný. Problém je v tom, že u data spotřeby existuje ještě jeden zájem, který už tak nádherný není. Čím kratší dobu potraviny vydrží, tím více si jich ve finále koupíme a tím větší budou mít zisk výrobci a prodejci. Tento efekt podporuje i tendence prodávat čím dál tím více v různých akcích zaměřených na kvantitu, jako jsou různé „výhodné“ nabídky v stylu dva plus jedna zdarma či neustálé zvětšování objemu a váhy prodávaných balení.
Na trvanlivost má vliv mnoho různých faktorů. Jedním z nich je chlad. Podle některých výzkumů i suché potraviny jako rýže můžeme přechovávat bez ztráty kvality mnoho let po vypršení data trvanlivosti, pokud je pořádně zmrazíme (mimochodem tuto fintu znaly už naše babičky, které věděly, že mražením lze výrazně prodloužit trvanlivost dokonce i u pečiva). Další věcí, která má velký vliv na skutečnou dobu trvanlivosti u jídla je vlhkost. Většinu potravin bychom měli přechovávat v neprodyšně uzavřených suchých nádobách. Mimochodem některé jídlo je lepší nerozbalovat a nepřesypávat, vše záleží na tom, jak prodyšně je zabalené a v jakých podmínkách bylo balené – například ve většině případů vakuovanou rýži v plastovém obalu vůbec nemusíme před prvním použitím otevírat, tu v papírovém samozřejmě přesypeme.
Protože mnoho věcí závisí na výše uvedených faktorech, je těžké úplně přesně říci, jak dlouho které potraviny vydrží. Obecně bychom se měli řídit rozumem. Takové věci jako sůl, cukr či dokonce med v správných obalech a podmínkách dokážou vydržet téměř věčně. Mouky, sušené potraviny (včetně zeleniny či luštěnin) a také těstoviny většinou vydrží mnohem déle, než se dočteme na jejich obalu. Zdravotní problémy nás nečekají ani když použijeme koření po datu spotřeby, i když v tomto případě bychom ho spíš měli vyhodit a nahradit čerstvým – škodlivé není, ale… ztrácí aromatické a chuťové vlastnosti, pro které ho používáme. Delší trvanlivost, než je uvedená, mají většinou i konzervované potraviny, včetně různých džemů a kompotů (není věčná, ale kdo doma zavařoval, velmi dobře ví, že s dobrou špajzkou vše vydrží rozhodně mnohem déle než pouhý rok).
A kde bychom měli být naopak opatrnější? Asi na prvním místě budou různá masa a také většina uzenin z velkovýroby (uzení je sice způsobem konzervace, ale ne u všeho funguje a navíc u málokterých produktů od velkých firem došlo k opravdovému vyuzení a tím pádem i částečnému vysušení). Je sice fakt, že většinou dobře uskladněné maso v lednici přežije o den až tři déle, než je uvedeno na obalu, ale tuto dobu může velmi výrazně zkrátit například delší přeprava z obchodu či nevhodné původní skladování, o kterém jsme neměli ani páru. U mas je rozumné hned po nákupu zmrazit to, co víme, že určitě hned nevyužijeme, čili bychom je měli rovnou naporcovat – i kdyby se mělo jednat jen o různé odřezky, které ale někdy v budoucnu můžeme dát např. do vývaru. Maso i uzeniny bychom měli vyhazovat ve chvíli, kdy se nám na nich něco přestává líbit – většinou je to zápach, nebo slizkost na dotek, případně barevné změny. Pozor si dáváme na mléko a mléčné výrobky, po otevření bychom je měli sníst co nejrychleji, jestliže je držíme v chladu a původním neprodyšném obalu, vydrží déle než je uvedeno – pozor, obyčejné krájené sýry na váhu rozhodně nemají obal, který by zaručil dlouhodobou trvanlivost, navíc netušíme, v jak hygienických podmínkách byly nakrájené. U ovoce a zeleniny se převážně trvanlivost neuvádí, tam se řídíme hlavně tím, jestli na nich nevidíme plíseň či z nich necítíme mírnou alkoholickou vůni.
A výzva na konec. Konzumace některých prošlých potravin není známkou lakoty nebo toho, že nemáme peníze. Ve skutečnosti se jedná o velmi zodpovědný přístup k naší planetě a okolí, protože vyhazovat jídlo, kterému nic není, by rozhodně ekologicky a racionálně smýšlející člověk neměl.