Stévie sladká je jednou z mnoha zázračných bylinek. Jak její název naznačuje, je sladká. Díky tomu může být velmi vítaným obohacením jídelníčku cukrovkářů, zvláště těch, kteří se nechtějí spoléhat jen na umělá sladidla od farmaceutického průmyslu a o své zdraví chtějí pečovat i s pomocí matičky přírody. Stévie je také zajímavým příkladem, jak síla různých lobby může omezit šíření této rostliny mezi veřejností. Několikrát byla její distribuce omezována na základě falešných obvinění ohledně nikdy neprokázané škodlivosti, ale v zemích, které její využití neomezují a neomezovaly dokáže odehrávat velmi významnou roli i při výrobě klasických potravin – z nejvyspělejších zemí je Stévie jako sladidlo či náhrada cukru nejvíce rozšířena v Japonsku.
Vlastnosti Stévie, rostlinky pocházející z Jižní Ameriky, znají Paragvajští indiáni již dlouhá staletí. Využívají ji nejenom ke slazení, ale také jako pomocníka při léčbě vysokého tlaku a nebo při hubnutí. Její sladkost je vytvářena glykosidy (uvádí se, že je 200-400 krát sladší než cukr – ale jde jen o vlastnosti látky, u rostliny záleží co použijeme). Neobsahuje téměř žádné kalorie, rozpouští se jak ve vodě tak v alkoholu. Nemění svou sladkost ani při vyšších teplotách, proto může být využita jako sladidlo i například do vaření nebo do pečení. Nemá vliv na naše zuby, takže někdo, kdo má problémy s kazy (i když tam hlavní a nejdůležitější prevencí je správné čištění chrupu a další ústní hygiena jako mezizubní kartáčky a dentální nit), by mohl svou pozornost na Stévii zaměřit také – zvláště pokud si bez sladkého nedokáže představit život. Je docela jednoduché ji pěstovat a také dokáže vydržet velmi dlouho usušená bez změny svých sladivých vlastností.
Pokud si nekoupíte již usušenou drogu a nebo nějaký extrakt v lékárně, ale si svou Stévii vypěstujete doma, tak její další zpracování je velmi jednoduché. Nejdříve musíte usušit listy rostliny spolu se zelenými výhonky v teplotě do osmdesáti stupňů (ale je možné ji sušit i v teplotě pokojové, jen si dejte pozor na všudypřítomný prach, který se při delším sušení nevyhnutelně usadí na listech). Dokonale usušenou rostlinu stačí poté již jen rozdrtit či rozmixovat na prášek a sladidlo máte připravené. Dále ho již jen prostě používáte stejně jako cukr, čili sladíte jím nápoje a nebo ho přidáváte do pokrmů při vaření nebo pečení – s jednou výjimkou, její antibakteriální účinky bohužel znemožní nebo výrazně omezí kynutí těst, která se opírají ve svém růstu ne o prášek do pečiva a nebo sodu, ale o droždí či kvásek). Můžeme si také připravit domácí extrakt z této rostliny a to tím způsobem, že její listy povaříme v menším množství vody – zahuštění dosáhneme tak, že prostě necháme větší množství tekutiny odpařit (velká část produktů ze Stévie, které koupíte v lékárně je právě takto vytvořena) – tento způsob se doporučuje pro ty, kterým například z estetických důvodů překáží sladidlo v podobě rozdrobených lístků.