Šťovíková polévka patří mezi tradiční jídla v zemích bývalého Sovětského svazu a v Polsku. U nás moc známá není, ale v posledních letech se objevuje nemálo lidí, kteří ji ochutnali a zařadili mezi mezi svá oblíbená jarní jídla. Šťovík se také občas sbírá do salátů, pesta, francouzských omáček a zeleninových směsí, ale většina Čechů se mu spíše vyhýbá. Část proto, že se ho nedá koupit a ne každý ho dokáže na louce najít a poznat a část také proto, že se obává jeho nepříliš dobré pověsti. Slavné rčení „kyselý jako šťovík“ moc lákavé není. Leckdo také slyšel, že zdraví příliš neprospívá. Ve skutečnosti se jedná o léčivou rostlinu využívanou již od pradávných dob, i když samozřejmě tato růže má navíc hodně trní.
Čím prospívá
Listy šťovíku, zvláště ty mladé, mají velké množství vitamínu C. Obsahují navíc vitamíny A a B a také železo, draslík, vápník, hořčík, sodík, fosfor a zinek. Vědci zjistily, že výtažky z této rostliny mají silné antimykotické účinky a dokonce mohou pomáhat při léčbě zlatého stafylokoka i chlamydií. V lidové medicíně se bylina používala i proti kašli a při onemocněních horních cest dýchacích. Středověcí lékaři předepisovali kloktání šťovíkového čaje při bolestech zubů a dásní. Bylinkáři rozmačkané čerstvé listy a odvary ze šťovíku doporučují na otoky, modřiny, opruzeniny a pro urychlení léčby opařenin a špatně hojících se zranění. Tradičně se také podával při potížích s trávením a zácpou. Odvary pomáhaly odstranit potíže s nechutenstvím.
A čím škodí
Největší problém šťovíku je ve velmi vysokém obsahu kyseliny šťavelové. Ta na sebe váže vápník, který je následně pro lidský organismus nevyužitelný. Častá konzumace může vést k odvápnění. Navíc ve větším množství urychluje tvorbu ledvinových a močových kamenů. Proto by se mu měli vyhýbat lidé, kteří mají potíže s ledvinami. Nedoporučuje se také revmatikům, lidem s osteoporózou (a rizikovým skupinám, u kterých toto onemocnění může vystoupit) a také všem, kteří trpí dnou. Mimochodem velmi podobně jako šťovík je na tom i rebarbora nebo špenát.
Negativní účinky šťovíku lze velmi výrazně zmírnit. Pokud k jídlu přidáme zakysanou smetanu, vajíčko případně ho zapijeme zkyslým mlékem nebo kefírem, náš organismus bude před velkou částí špatného vlivu šťavelanů uchráněn. Navíc není nutné až tolik panikařit. Například již výše zmíněný špenát se v české kuchyni objevuje velmi často, v posledních letech navíc získává na oblibě i v čerstvé podobě nebo jako lehce podušený bez vejce či smetany, a nikomu se nic strašného neděje.
Recept na konec
A kdo ještě nevyzkoušel šťovíkovou polévku a chtěl by zjistit jak chutná, má nyní možnost. Do hrnce dáme půl kilogramu omytých vepřových žebírek a půl kilogramu krůtích křídel. Přidáme jednu střední mrkev, podobně velikou petržel, tlustší plátek celeru a kousek pórku. Přidáme tři bobkové listy, tři nová koření, lžičku celého pepře a lžičku soli. Zalijeme dvěma litry vody, uvedeme do varu, stáhneme oheň a pod pokličkou necháme probublávat přibližně dvě hodiny. Základní vývar na šťovíkovou polévku je hotový. Přecedíme. Obereme maso a mrkev nakrájíme na kousky.
Z půl kilogramu čerstvého šťovíku odřízneme konce stopek a nasekáme ho (můžeme použít i sklenici nakládaného – dá se pořídit v ruských obchodech). Čistý vývar dáme zpět na sporák, přidáme nasekané maso, mrkev a šťovík. Do misky nalijeme trochu vroucí polévky, přidáme čtyři vrchovaté lžíce zakysané smetany, lžičku mouky, pečlivě rozmícháme. Po několika minutách varu smetanu přilijeme do polévky. Vaříme ještě několik minut. Tradičně se podává s vařeným bramborem a vajíčkem na tvrdo. Můžeme ji ještě posypat čerstvě posekaným koprem. Dobrou chuť.