Pohled na dítě, které si z ničeho nic dělá co chce a odmítá poslouchat rodiče, je v dnešní době naprosto normální. Nezávislého bezdětného pozorovatele to většinou velmi irituje, ale v mnoha případech se stává, že i takovýto mudrc ve chvíli, kdy se konečně dočká svého potomka, najednou musí řešit podobnou situaci. Přitom pro to, aby nás děti poslouchaly, nemusíme udělat zas až tak mnoho.
Když nás dítě neposlouchá, nejčastěji buď začneme křičet a nebo ho do kolečka přesvědčujeme, aby už konečně udělalo to, co po něm chceme. Existuje ale mnohem lepší přístup. Stačí mu dát v klidu na výběr a být pak důsledný. Například, když robě nechce k večeři, protože si ještě hraje, můžeme mu to dovolit. Jen pak k jídlu dostane něco, co mu příliš nechutná (a je pokud možno zdravé). A nebo když si nechce uklidit hračky, tak mu to dovolíme, jen například v tomto dni nebude mít večerníček. Jen pozor, nesmíme to udělat jako trest, co jen tak vykřikneme a rovnou realizujeme. Musí to být nabídka a vědomé rozhodnutí dítěte, které potvrdí, že s takovým výběrem souhlasí. Později se také nesmíme nechat zviklat ke změně názoru.
Samozřejmě ne vždy lze tuto metodu uplatnit. Například při zábavě na hřišti dříve nebo později přijde čas, kdy opravdu musíme jít domů a není možné dítěti dát na výběr. Ani v tomto případě bychom neměli na neposluchu začít křičet a nebo mu svůj povel opakovat stokrát do kolečka. Místo toho je dobré si k němu poklidně dřepnout a mírným hlasem mu vysvětlit, že plně chápeme jeho situaci, to co dělá nás velmi zajímá a zdá se nám důležité a v libovolném jiném momentě bychom tam s ním chtěli zůstat. Jenže nyní to nejde, protože například už je tma nebo zima či cesta domů bude trvat ještě velmi dlouho. Dítě mnohem lépe poslouchá, když v rodiči vidí partnera, který buď chápe nebo se snaží pochopit jeho přání, příkazy odůvodňuje a není jen mašinkou na vydávání hlasitých rozkazů. Také je důležité, aby dítě i v situaci, kdy mu něco zakazujeme cítilo naši lásku. Tu z vřískajícího rodiče nepozná.