Čistý cukr obecně vnímáme jako cosi velmi nezdravého a škodlivého. A tento přístup je do značné míry oprávněný – obzvlášť pokud se to týká našeho jídelníčku. Ale jak ukazují výzkumy z posledních let, jsou také případy, kdy takzvaný bílý jed může být i zdraví prospěšné. Zdá se, že cukr umí výrazně urychlit hojení a omezuje množení bakterií v otevřených ranách.
Od tradice k výzkumu
Když byl Moses Murandu malý, rodiče mu na rány sypali obyčejný cukr. A ono to fungovalo. Vše se hojilo rychleji, což v parné a horké jižní Africe hrálo velmi významnou roli. Výrazně rychlejší hojení ran snižovalo riziko výskytu různých komplikací, které v nepříliš zdravém tropickém prostředí mohly mít i fatální následky. Na tyto zkušenosti z dětství nezapomněl. Po přestěhování do Velké Británie byl překvapený, že tuto jednoduchou metodu moderní západní medicína vůbec nezná. Přitom sypání cukru do rány není pouze záležitost nějaké jedné zapadlé vesničky v Zimbabwe. Je to tradiční domácí postup léčby v mnoha místech na zeměkouli. Jen mu vědci dosud nevěnovali větší pozornost anebo ho považovali jen za nějakou pověru. Doktor Murando svým výzkumem dokázal, že to není pouze mýtus či placebo fungující na principu „víra tvá tě vyléčí“, ale že se jedná o účinný postup, který možná bude využíván i v klasické léčbě. Za svůj objev získal v roce 2018 prestižní ocenění odborného magazínu Journal of wound care.
A jak to funguje
Funguje to přesně tak, jak to dělali už Murandovi rodiče. Na očištěnou ránu se nasype cukr, zranění se ováže a vše necháme přirozeně působit. Krystalky pohltí všechny tekutiny, které by jinak byly živinou pro bakterie a ve výsledku se rána mnohem rychleji hojí. To, jestli použijeme cukr obyčejný nebo třtinový, je podle pana Murandu jedno. Při výzkumech zjistil, že účinkují úplně stejně. Slabší působení měl jen speciální cukr Demerara, který není rafinovaný, ale čistí se sedimentací a filtrací. Léčení ran cukrem by nemělo vadit ani diabetikům, protože k přeměně sacharózy na glukózu dochází díky působení určitých enzymů, které se v tomto případě neobjeví. Podle některých vědců existuje velká pravděpodobnost, že tato podpůrná léčba může být i doslovně spásou v situacích, kdy se do rány dostanou bakterie odolné proti užívání některých antibiotik. A na konec, jen tak pro zajímavost – souběžně se zkoumá, jak se dá v podobných případech využít med a vypadá to také docela nadějně…