Vaše dítě ještě nosí plenky? No to je teda ostuda, ty jsi chodila na nočník když ti bylo xyz měsíců. Takovou nebo jinou, podobně iritující větu slyší každá maminka. Rodiče, ale občas i jiní příbuzní či známí dokážou být v této věci velmi otravní. Na druhou stranu je samozřejmé, že dříve nebo později ten správný čas musí přijít. Pokusme se najít odpověď na to, kdy bychom měli začít učit naše dítě na nočník.
Většinu vyprávění o tom, jak dítko pobíhalo bez plenek a krásně používalo nočník již po šesti či devíti měsících svého života můžeme úplně klidně strčit mezi obyčejné báchorky. Zvládnout proces vylučování vůbec není jednoduché a ve skutečnosti to vypadalo zhruba tak, že děti i celkem brzo mohly nějaký ten bobeček či čůránky v nočníku vytvořit, ale jejich rodiče již zapomněli, že na cestu ven a na spaní jim čirou náhodou z nějakého důvodu pleny dávali ještě velmi dlouho. A chození na nočník není o náhodě, ale o jeho pravidelném a vědomém používání a také o hlášení potřeb z dostatečným předstihem. My to děláme automaticky, ale malý mozek se musí naučit, že zvláštní tlak v břichu je signál pro čůrání či kakání. To následně musí automaticky spojit s nočníkem a u toho musí vzniknout ještě bezpodmínečná vazba na svlékání oblečení.
Jasná odpověď na otázku kdy by dítě mělo umět chodit na nočník neexistuje. Je to velmi individuální, normální rozdíly u dětí činí i něco kolem roku. Obecně se dá říci, že z mnoha důvodů je lepší, aby se dítě tuto činnost naučilo před třetím rokem svého života, kdy už může jít do školky. Zvládnout to většinou dokáže bez problému o rok dříve, přibližně od konce padesátých let se psychologové shodují, že výuka chození na nočník před osmnáctým měsícem nemá moc smysl (u chlapců je to spíše o malinko později), může být zbytečně stresující a také trochu zpomalit rozvoj v jiných, pro dítě přirozenějších činnostech (vše ale s postupem času dožene). Na druhou stranu, odkládat učení do nekonečna také nemá logiku. Nelze totiž pochybovat o tom, že dítě na nočníku je nejen docela velká finanční úspora, ale také to znamená více klidu a času pro celou rodinu.
Než se rozhodneme učit dítě na nočník, pozorujme ho. Pokusme se zjistit, jaké nám před čůráním nebo kakáním vysílá signály. Může to začít dělat v nějaké konkrétní situaci či o zhruba stejné hodině. Také občas červená, napíná svaly na tváři nebo se někam na chvilku schová, například za postel či za záclonu. A nebo si prostě jen tak dřepne a za pár minut již mu od zadečku něco nevábného vane. Když objevíme pravidelné zákonitosti, začněme plánovat postupný trénink.
Užitečné je začínat až v situaci, kdy drobeček dokážel vykonávat základní jednoduché pokyny. Jeho pleny by měly pravidelně vydržet suché kolem dvou hodin. Vhodné je i to, když začne projevovat zájem o naši „záchodovou činnost.“ Všímejme si i toho jestli dítě začíná rovnat věci u sebe ve skříňce, snaží se napodobovat naše chování, pomáhá při oblékání a také jestli je schopno alespoň pár minut zůstat na jednom místě a koncentrovat se na nějakou činnost.
Nejvhodnější období trvá od konce jara do počátku podzimu, kdy je za oknem teplo a dítě může bez problémů pobíhat s holým zadečkem. Ale pozor, pro učení není moc dobrá například nějaká krátká dovolená. Je nutno, aby robátko nebylo ve stresové situaci a ačkoliv se to asi mnohým lidem nezdá, tak náhlá změna prostředí nám sice přináší relax, ale dítě to bere jako velký šok, kdy je z ničeho nic obklopeno úplně jiným prostředím a jinými lidmi. Totéž se týká i stěhování nebo například situace, kdy se doma objeví další sourozenec nebo nějaký člen rodiny závažněji onemocněl a nebo domácnost prožívá nějakou závažnější krizi. Na loučení s plenou je potřebný klid.