Většina rodičů to zná, ať se snaží jak chtějí, jejich dítě buď jí špatně nebo při jídle zlobí nebo si strašně vybírá a chtělo by papat pouze sladkosti. Ve většině případů je na vině máma s tátou, kteří zapomněli na své dětství a opakují chyby rodičů nebo se řídí nějakými již dávnou vyvrácenými lidovými moudry. Nejčastěji se opakuje pět tradičních omylů při krmení.
1. Asi nejčastější a nejznámější omyl je nucení či „podplácení“ dítěte při jídle. Ačkoliv druhá verze „papej mrkvičku, dostaneš bonbónek“ se mnoha rodičům zdá lepší, vědecké průzkumy naznačují, že pro dítě je to vlastně to samé jako nucení a v pozdějším věku stejně měly problém s takovou potravinou. Nejlepší je dítě nechat, aby nové chuti na talíři objevilo samo. Přístup, nemusíš to jíst celé, ale musíš aspoň ode všeho něco ochutnat, je také dnes považován za chybný.
2. V mnoha domácnostech je také zvyk schovávání sladkostí. Není to příliš rozumné. Díky tomu, že mlsy máme doma, ale dítě na ně nemůže dosáhnout (i když o nich ví), automaticky v drobečkovi pěstujeme pocit, že jde o něco velmi zajímavého a vzácného, co bezpodmínečně musí mít. A i když mu možná v nejmenším věku zabráníme v velké konzumaci cukrkandlů, později je bude neustále vyhledávat. Mnohem rozumnější je prostě doma sladkosti nemít. Když je jednou za čas koupíme, měly by se sníst najednou. Také je dobré občas upéci nějaký koláč nebo udělat chutný dezert k nedělnímu obědu. Na návštěvách děti zbytečně neomezujme, pokud dostanou od někoho bonbóny nebo kus dortíku, rozhodně to není tragédie.
3. V dnešní době jsou velmi módní různé diety a radikální změny jídelníčku. Jenže pokud chceme, aby naše dítě dobře jedlo, měli bychom si tuto zábavu nechat na dobu, až trochu zestárne. Pro děti jsme velkým vzorem a proto když na našem talíři uvidí jen dva lístečky salátu a nic víc, bude to chtít jíst jako hlavní jídlo také. Pokud si budeme dávat jen naprosto minimální porce, bude to chtít také. A pokud budeme o hubnutí a nutnosti nejíst pořád mluvit, zapamatuje si to jako něco velmi důležitého.
4. Důležitá není jen kvalita jídla, ale také jeho vzhled. Pokud dítěti servírujeme super bio super zdravé a super výživné papu, které neustále vypadá jako nějaká hnědá, zelená či žlutá mazlavá hmota, nedivme se, že to v něm nevzbuzuje příliš nadšení. V tomhle se malý človíček chová stejně jako dospělý, začíná jíst (a nebo vlastně často přestává) už očima. Starejme se potraviny na talíři podávat nějakým veselejším a barevným způsobem. Vždy může i nudné rizoto osvěžit podání ve formě dvou kopečků ozdobených na vrcholu zeleninkou, jindy zase můžeme použít omáčku na malování po bramborové kaši a ještě jindy prostě můžeme na okrajích talíře vytvořit hezkou barevnou zahrádku.
5. Rodiče mají také zvyk se rychle vzdávat. A je to chyba. Malým dětem se velmi rychle mění nálada a také chuti. Pokud vydržíme a neprohlásíme „zlatíčko to prostě nejí, proto to vařit nebudeme,“ můžeme se za měsíc dva dočkat, že drobeček najednou zobá sám a nadšeně to, čeho se dříve odmítal dotknout. Zvláště v nejmenším věku většinou stačí kolem pěti pokusů a dítko docela radostně začne jíst novou zeleninu, ovoce či další polévku.