Příčiny únavy po probuzení

Známe to asi všichni. Člověk ráno rozlepí oči, těžce vstane z postele, opláchne se, oblékne, něco do sebe hodí a vyrazí do světa ještě unavenější, než byl předchozí den večer. A špatný začátek se samozřejmě projeví i na celodenní výkonnosti. Podívejme se na různé příčiny tohoto stavu.

Velmi častým ranním nešvarem je neustálé přesouvání budíku. Když ta potvora začne drnčet, posuneme ho jen o čtvrt hodinky  a nebo na telefonu nastavíme odložit a automat se o vše sám postará. Namlouváme si, že si díky těm pár minutkám zavřených očí navíc ještě lépe odpočineme, ale podle názoru odborníků je to ve skutečnosti úplně opačně. Naše tělo se podvědomě připravuje na vstávání a nad ránem už nespíme tak tvrdě. Když mu znova řekneme „usínej,“ přejde do jiné fáze spánku a nám se přestane chtít vstávat. Kdybychom měli budík nastavený na tu správnou hodinu, o které skutečně vstaneme, tak tělu přidáme více kvalitnějšího a ničím nepřerušovaného odpočinku.

Dalším problémem je nepravidelnost. Tělo, podobně jako většina věcí v přírodě, má rádo stálý a uspořádaný rytmus. Pokud jednou vstáváme se skřivany a druhý den vyspáváme až do dvanácté, náš organismus je zmatený a neumí správně uspořádat fáze spánku. Zatímco když mu ukážeme, že každý den budeme chodit spát v tolik a  tolik hodin a vstávat také o nějaké přibližně stejně pravidelně nastavené hodině, tak se velmi rychle naučí, kdy má pomaličku automaticky přecházet do probouzení. Po čase navíc zjistíme, že v normálních situacích vlastně ani nepotřebujeme budík, protože sami vstáváme v ten správný čas.

Po ránu bychom tělu měli dopřát dostatek přírodního světla a ne pobíhat po zatemněných místnostech se zataženými záclonami a staženými roletami. Naše oči začnou automaticky vysílat mozku signál, „dobré ráno, je tady den, musíme být aktivnější.“ Takže hned po probuzení bychom měli roztáhnout záclony a pustit světlo do bytu. Důležitou roli také hrají pravidelné každodenní procházky, zvláště pokud většinu času trávíme v uzavřených prostorách. Tělo díky tomu samo přesně upraví své vnitřní hodiny podle přírody a ne podle osvětlení v místnosti.

Občas také pocit únavy po probuzení může vyvolat taková banalita, jakou je hlad. Pokud do sebe jen kopneme silný čaj nebo kávu a zmizíme do práce, tak za náš špatný pocit odpovídá právě nedostatek energie, kterou čistý kofein nedodá. Paradoxně problém s únavou může vyvolat také příliš velká snídaně, která obsahovala hlavně jednoduché cukry. Může za to rychlý skok úrovně glukózy nahoru a pak dolů. Ten vyvolá pocit ospalosti, těžkosti a také nám zhorší koncentraci.

Mezi další příčiny patří samozřejmě i nedostatek spánku, zvláště pokud pravidelně přetahujeme a vstáváme velmi brzy. Tělo si musí odpočinou. Jistá část populace se řadí mezi tzv. sovy, které po ránu neumí vůbec fungovat. Spousta lidí své těžké vstávání svádí na tuto příčinu, ale ve skutečnosti se to týká pouze malé části populace. Na vině může být i věk či možná přesněji bychom měli říci, že je to efekt puberty. Dorůstající mládež není jen líná či příliš rozbzlázněná. Mladým lidem se „bouří hormony,“ čili mění se úroveň estrogenu a testosteronu, které také narušují pravidelný životní rytmus. S věkem se vše vrací k normě.